<< >>

V letošním roce si mnoho účastníků připomíná 50 let od světového kongresu adventní mládeže, který probíhal od 22. do 26. července 1969 ve švýcarském Curychu. Byla to událost, ke které byla upřena pozornost církve na celém světě – sešlo se na ní 16 tisíc mladých adventistů. Také z bývalého Československa vyjelo zpoza „železné opony“ 500 mladých adventistů, kteří představili při „večeru národů“ vlastní program.

Setkání pamětníků kongresu mládeže v Curychu je naplánováno na sobotu 24. 8. 2019 ve sboru ve Frýdlantu nad Ostravicí. Tato vzpomínková akce je pojmenována „Ježíš připomíná naději“.

 

Tuto akci si připomeneme vzpomínáním jednoho z organizátorů – Daniela Laufersweilera.

 

Jak to celé začalo

V roce 1969 jsem byl vybrán do delegace (500 účastníků) na první světový kongres adventistické mládeže ve švýcarském Curychu. Několik měsíců předem byl vytvořen tým sestavený z dirigentů chórů různých sborů z celé republiky. Byli jsme svoláni do Brna, kde se dělal výběr sborových písní. Ty pak byly přidělovány jednotlivým dirigentům. Když jsem pak byl i já na řadě, řekl jsem, že mám jiný návrh pro kongresový večer národů. Po představení mého programu byl tento návrh jednohlasně přijat.

Pro mne začala velká práce na realizaci. Bylo zapotřebí vyrobit četné rekvizity. Všechny, velké i malé, jsem musel vyrobit nebo jejich výrobu zorganizovat. Při celé výrobě jsem musel uvážit, že budou transportovány v ne zrovna velkém přívěsu za autobusem. Při realizaci mi hodně napomohly známosti, které jsem měl u zákazníků – pracoval jsem jako opravář v radioopravně. Pomáhali i moji příbuzní a mládež frýdeckého sboru.

Vystoupení se zúčastnilo asi 350 zpěváků a 100 „herců“. Doma bylo nemožné se 100 „herci“ z různých končin republiky provést zkoušku. Problém jsem vyřešil tím, že mimo hlavních aktérů byli lidé rozděleni do skupin po asi 10 osobách. V každé byl určen vedoucí. S těmito vedoucími byl nacvičen program. Na jevišti v Curychu jsem při jediné společné zkoušce řekl, aby každý napodoboval vedoucího své skupiny – a fungovalo to výtečně.

 
 

Realizace rekvizit

Bylo potřeba vyrobit „živá písmena“ – tedy velké znaky, které byly v rukou drženy tak, že vytvořily nápis – ale na povel se změnily v jiný nápis. Dále to byl transparent na plátnu (25 x 1 metr), kde byl nápis „Pravda zvítězí“ v pěti jazycích – každý v jiné barvě. Pak také pochodně, které byly vytvořeny ze 100 kusů velkých „kapesních“ svítidel. Velmi složitá byla výroby umělé skály, která byla zhruba 1,5 metru vysoká, na hoře s otočnou plošinou. Kromě toho bylo vytištěno několik tisíc záložek do knih. Nahoře byl obraz Jana Husa a pod ním v pěti jazycích název „Pravda vítězí“. Poslední velkou rekvizitou byla výroba velké Bible (o rozměrech asi 90 x 70 x 25 cm).

 

Odjezd na kongres

Řidič našeho autobusu s přívěsem, již s cestujícími, přijel před náš dům (panelák). Mnozí pomáhali nosit rekvizity uskladněné u nás doma v třetím poschodí. Bylo jich hezká hromada. Byla to nemalá podívaná pro sousedy.

 
 

Příprava na vystoupení

Do přiděleného sálu jsme vyložili naše rekvizity. Začala velká práce s jejich montáží. Pomocníků však bylo hodně. Bezprostředně před vystoupením jsem uviděl Jana Husa (bratra Bártu) a Amose Komenského (bratra Veselého). Byli k nerozlišení od originálu. To bratr Adolf Šlosárek, který byl povoláním vizážistou, je tak dokonale napodobil.

 

Večer národů

Po vystoupení polské delegace přišlo na řadu Československo. Všude pohasla světla. Jeviště zůstalo osvětlené pouze reflektory. Rychlým krokem nastoupilo uspořádané pěvecké těleso s dirigentem bratrem Josefem Bogoczem a osoby s živým písmem. Současně byla přinesena skála, zezadu postaveny schodky a tři pochodně, které byly zavěšené na zadní části skály.

Udělal jsem na varhanách krátkou předehru k následující sborové písni. Zpívala se všeobecně adventistům známá píseň: „Vzhůru bratři k boji, kráčej každý vpřed, hleď na vůdce Krista, následuj ho hned!“ Na začátku písně se objevil nápis: „Czechoslovakia“.

 
 

Z levé strany jeviště přicházela malá skupinka ve středověkých krojích. Nesli obrovskou Bibli, ukazovali na stránky a posunky diskutovali. Naproti nim se blížili křižáci s meči. I když se ona malá skupinka bránila, vzali jim Bibli, položili na skálu a připoutali dlouhým řetězem.

Objevil se nápis: „Jan Hus“. Ke skále přistoupil Jan Hus – Josef Bárta. S odhodlaným posunkem strhl řetěz, otevřel Bibli a vytáhl z ní pochodeň, kterou rozsvítil. Nato z obou stran jeviště přicházela poněkud větší skupina lidí (v krojích z Husovy doby). Když procházeli před Husem, zvedali vysoko své pochodně a zapalovali je (znázorňovalo to přejímání světla). Obě skupiny se postavily na obou stranách jeviště a držely neustále zvednuté své pochodně. Hus se postavil opodál skály.

Opět se objevili křižáci a chtěli Bibli znovu řetězem připoutat. Objevil se však nápis: „Jan Žižka“. Vtom přichází Žižka s jedním zavázaným okem a palcátem v ruce. S ním skupina husitů v krojích, s meči a cepy. Napadli křižáky a po krátkém boji je dohromady svázali dlouhým řetězem, kterým byla předtím připoutána ke skále Bible. (Nechtě byl při boji jeden bojovník škrábnutý do čela – tekla krev.)

 
 

Objevil se nápis: „Amos Komenský“. Ke skále přistoupil Komenský – Jiří Veselý, obrátil stránku Bible a vyjmul další pochodeň. Z obou stran jeviště přicházela ještě větší skupina v krojích. Procházeli před Komenským, vyzdvihovali své pochodně a zapalovali je. Také oni zůstali na obou stranách hlediště stát. Nadále drželi vyzdvižené pochodně. Nato se Komenský postavil vedle Husa.

Objevil se nový nápis: „Adventist“. Ke skále přistoupil muž v černém obleku. Obrátil další stránku Bible a vytáhl další pochodeň. Z obou stran jeviště přicházely velké skupiny (ne v krojích) a také tito lidé, procházejíce před adventním poslem u skály, zapalovali své pochodně. Také oni zůstali stát na obou stranách jeviště. Takto se jeviště stále více zaplňovalo.

K onomu muži před skálou přistoupili Hus i Komenský. Společné vzali Bibli ze skály. Poté přišel urostlý mladík a dívka, oba s pochodněmi ve svých rukou. Vystoupili po schůdcích na skálu a postavili se na ni. Oni tři muži před skalou jim podali rozevřenou Bibli. Nyní byly obraceny listy s Alfou a Omegou. Mladík a dívka rozsvítili pochodně.

Z levé strany jeviště přišlo šest mužů držících jednou rukou transparent a druhou rukou zapálenou pochodeň. Transparentem obkroužili skálu.

Před očima diváků se objevil velkolepý obraz muže a dívky, točících se na skále, držících jednou rukou Bibli a druhou pochodeň. Pod nimi obcházeli muži točící skálou a v opačném směru muži držící transparent. Všichni se zapálenými pochodněmi.

Po krátké chvíli se všechny skupiny na jevišti rozběhly do hlediště mezi lidi rozdávajíce knižní záložky. Světla pochodní v prostředí tmavého hlediště znázorňovala šířící se adventní hnutí. Na jevišti zůstali pouze „herci“.

Ještě za zpěvu sboru a bouřlivého potlesku obecenstva „herci“ opustili uspořádaně jeviště, berouce s sebou rekvizity. Také uspořádaně odešel, jako poslední, pěvecký sbor.

Věřím, že tento program byl ovlivněn Duchem Božím. Potvrzovalo to stálé požehnání při výrobě rekvizit. Zároveň si ale myslím, že poselství obsažené v programu se nelíbilo satanu. Na jevišti při generální zkoušce došlo k situaci, ve které se zdálo, že celé dílo spadne do vody a utopí se. Generální zkouška dopadla velice špatně. Satan chtěl v poslední chvíli naše dílo zničit. Avšak nakonec dopadlo vše na výbornou. „Pravda zvítězila!!!“

Naše vystoupení bylo doprovázeno bouřlivým potleskem 16 000 diváků. Nekončící potlesk musel organizátor ukončit s podotknutím, že jsou na programu ještě další skupiny.

Těšilo mne veliké nadšení všech účinkujících. Všichni jsme cítili velké Boží požehnání. Mým přáním by bylo slyšet dojmy a zážitky účinkujících z tohoto večera, na které si ještě po 50 letech dovedou vzpomenout.

Daniel Laufersweiler

 
https://www.youtube.com/watch?v=9FobHwSYUf0
Sestřih ze světového kongresu v roce 1969, který byl v roce 2009 vyroben v Německu

 Sdílet článek na:
redakce - AIS 17. července 2019 Ze života církve