Četl jsem nedávno pěkný aforizmus Pavla Kosorina: „Lidé jsou na různé duchovní úrovni – nejvíc je jich na začátku a hodně je jich v koncích.“ Platí to o lidech ve společnosti a platí to i o lidech v církvi – jakkoliv to můžeme vytěsňovat a namítat, že to tak není. Stačí zavést hovor na duchovní život, na otázku spirituality. Lidé buď tu otázku v životě intenzivně prožívají a vidíš, jak jim zahoří srdce a zasvítí oči, když na ni padne řeč, nebo ji rychle opouštějí či marginalizují. Spiritualita totiž z konců dělá začátky a ze začátků středy. Protože střed, to je cíl spirituality – postavit do středu našeho života Pána Boha. Postavit na Pánu Bohu ohnisko našeho života. Učinit Boží slovo – a na něm založený vztah s Bohem – optickou čočkou, kterou nahlížíme na život.

Tři duchovní disciplíny, které jsme si zatím přiblížili, měly tři společné jmenovatele: šlo o disciplíny vnitřní, daly by se označit za „měkké“ záležitosti, které hodně dávají, aniž by hodně braly; v alternativním výčtu Dallase Willarda, který byl zmíněn v druhém díle našeho seriálu, patří k disciplínám ZAPOJENÍ (angl. engagement). S postem už to bude jiná káva.

Již dnes (v neděli 11. 8.) začíná Biblický týden Českého sdružení. Hlavním hostem bude Daniel Duda, který bude pokračovat v tématu „Velký příběh Bible“. Internetová televize HopeTV připravuje přímé přenosy přednášek – a to od dnešního večera a pak každý den dopoledne. Videa poté zůstanou v archivu a bude možné si je pustit ze záznamu.

Přímé přenosy a archiv na stránce HopeTV

Přímé přenosy a archiv na stránce Biblického týdne

Jako bych tě slyšel: „Je to tu v těch článcích o spiritualitě pořád takové: ‚sednu si a počkám‘, žádná akce, snaha, čin. My bychom chtěli vědět, jak na život – jak nastavit druhou tvář, jak jít druhou míli, jak trpělivě snášet protivenství, jak milovat lidi okolo… Prostě ‚jak žít jako Ježíš‘. A tady je to pořád o tom, co už známe a celý život děláme – studium, modlitba, teď zase rozjímání. Copak se dá ten dobrodružný život víry takhle vysedět?“

Není jiná cesta. Ten akční Ježíš evangelií tráví hodně času mimo pozornost zástupu i učedníků, s Otcem – na modlitbě, v rozjímání. Tam se rodí síla pro zápas, tam je Ježíšovo zázemí před naskočením do hry. A pak, až uhraje, co je za ten den potřeba, tak ze hry zase ven, do samoty, nabrat sílu a dech, být s Otcem. Tam bere Ježíš odvahu čelit nechápavosti učedníků, odmítání od zástupu, pronásledování od vrchnosti a pokoušení od ďábla.

Stejně jako minulá duchovní disciplína, studium, je i modlitba duchovní disciplínou vnitřní. K těm vnitřním duchovním disciplínám bude v našem seriálu patřit ještě rozjímání a půst. Duchovní disciplíny, všech dvanáct základních disciplín, je možné si představit jako strom – ty vnitřní, které nejsou vidět, tvoří jeho kořeny, z nich vyrůstá pevný, viditelný, ale snadno přehlédnutelný kmen disciplín vnějších – a uzavře to nepřehlédnutelná koruna disciplín společenských.

Internetová televize HopeTV uvěřejnila poslední tři díly seriálu „Identita“.

Odkaz na všechny rozhovory.

Dnes tedy začneme praktickou část našeho seriálu – naučíme se společně praktikovat první duchovní disciplínu. Když se řekne studium, představíš si školní lavici nebo pracovní stůl s lampičkou, zadek ocelivý (jak říkal Komenský) a tuny informací. Odlož tyto představy, zapomeň na ně. Půjde o něco jiného. Nevytahuj z knihovny biblický slovník, biblickou konkordanci… Je fajn, že ty knihy máš, ale spěchám tě ujistit – nebudeš je potřebovat. Ne ke studiu jako duchovní disciplíně.

„Proměňujte se obnovou své mysli“ (Ř 12,2). Mysl si obnovit nedokážu – dokážu ji jen otevřít správným směrem a nechat si ji proměnit. Ten výraz „proměňujte se“, který Pavel v textu použil, je tvarem řeckého slovesa „metamorfó“ – a my jej všichni známe z biologie jako dokonalou proměnu hmyzu, tzv. „metamorfózu“. Housenka prostě žere, žere, žere… Pak znehybní, zdánlivě zemře, přijme podobu kukly a v jejím tělním obalu se její tělní hmota postupně změní v jakousi polévku z molekul, dojde k naprosto dechberoucí změně – a z kukly se po nějaké době protlačí jedinec úplně jiného typu, jiných orgánů a zcela jiného technologického řešení: létající motýl. K takové proměně zve tebe a mne spiritualita. Takové proměně otvírají dveře a cestu duchovní disciplíny – a jediný podíl, jaký na tom máme já a ty, je to, že je praktikujeme, že je angažujeme do svého času a svého života – aby je Duch svatý použil jako otevřené dveře k naší dechberoucí proměně.

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl. (Mk 16,1-8)

Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: „Hle, volá Eliáše.“ Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: „Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“ Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. … (Mk 15,33–47)