Studium knihy proroka Daniela velmi zásadním způsobem ovlivnilo počátky adventního hnutí v devatenáctém století. Tehdejším křesťanům tato kniha připomněla, že Bůh vede lidské dějiny a vstupuje do nich, a oživila v nich naději na blížící se Ježíšův návrat. Navzdory zklamání z prvotního nepochopení to byl počátek, z nějž se zrodilo společenství víry, které dodnes nese tuto dobrou zprávu svět.

„Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.“

Sk 4,31 (ČEP)

Ve dnech 8. až 18. ledna 2020 pořádá naše církev po celém světě Deset dnů modliteb za vylití Ducha svatého. Tématem setkávání v průběhu těchto dnů je „Hledání Božího Ducha“.

Moje generace si ještě pamatuje novinové seznamovací inzeráty. Víte, jakou větou (říkalo se jí značka) tehdy obvykle končily inzeráty osob středního a vyššího věku? „Samota tíží.“ Může samota tížit? Rozhodně – a netýká se to jen střední a starší generace. My ale nejsme v seznamovací rubrice zažloutlých novin z osmdesátých let minulého století, my jsme dnes, tady a teď, v seriálu o spiritualitě. A tak místo „samota tíží“ řekneme nahlas a s jistotou: „samota osvobozuje“. Ano, samota osvobozuje! Na poli duchovních disciplín zcela určitě. Samota totiž není totéž, co osamělost. Osamělost tíží, samota osvobozuje.

V termínu 22. – 24. 11. 2019 vás zveme na již 9. ročník akce mládeže, která si každoročně klade za cíl prohloubení spirituality díky modlitbám, naslouchání, diskusi a společnému přemýšlení nad Biblí, tentokrát nad částí z Ježíšova nejslavnějšího kázání – Kázání na hoře. Konkrétně nás budou zajímat tzv. blahoslavenství, ve kterých Ježíš prohlašuje za šťastné i lidi, kteří se za šťastné vůbec nepovažují.

Každoročně je podzim je v naší církvi časem, kdy se společně na celém světe scházíme k modlitbám a duchovnímu rozjímání. Modlitební týden, který proběhne v termínu od 2. do 9. listopadu, je příležitostí prožívat duchovní společenství s blízkými lidmi z našeho okolí.

V sobotu 26. října si adventisté sedmého dne připomínají jeden ze základních bodů své víry a sice, že vesmír i naše planeta nevznikly samovolně a náhodou, ale působením Boha. Zkuste se na chvíli zastavit – ve městě nebo uprostřed krajiny a přemýšlet o tom, zda složitost života a přírody může být náhodným jevem nebo zda za tím vším cítíte něčí záměr…

Četl jsem nedávno pěkný aforizmus Pavla Kosorina: „Lidé jsou na různé duchovní úrovni – nejvíc je jich na začátku a hodně je jich v koncích.“ Platí to o lidech ve společnosti a platí to i o lidech v církvi – jakkoliv to můžeme vytěsňovat a namítat, že to tak není. Stačí zavést hovor na duchovní život, na otázku spirituality. Lidé buď tu otázku v životě intenzivně prožívají a vidíš, jak jim zahoří srdce a zasvítí oči, když na ni padne řeč, nebo ji rychle opouštějí či marginalizují. Spiritualita totiž z konců dělá začátky a ze začátků středy. Protože střed, to je cíl spirituality – postavit do středu našeho života Pána Boha. Postavit na Pánu Bohu ohnisko našeho života. Učinit Boží slovo – a na něm založený vztah s Bohem – optickou čočkou, kterou nahlížíme na život.

Tři duchovní disciplíny, které jsme si zatím přiblížili, měly tři společné jmenovatele: šlo o disciplíny vnitřní, daly by se označit za „měkké“ záležitosti, které hodně dávají, aniž by hodně braly; v alternativním výčtu Dallase Willarda, který byl zmíněn v druhém díle našeho seriálu, patří k disciplínám ZAPOJENÍ (angl. engagement). S postem už to bude jiná káva.

Již dnes (v neděli 11. 8.) začíná Biblický týden Českého sdružení. Hlavním hostem bude Daniel Duda, který bude pokračovat v tématu „Velký příběh Bible“. Internetová televize HopeTV připravuje přímé přenosy přednášek – a to od dnešního večera a pak každý den dopoledne. Videa poté zůstanou v archivu a bude možné si je pustit ze záznamu.

Přímé přenosy a archiv na stránce HopeTV

Přímé přenosy a archiv na stránce Biblického týdne

Jako bych tě slyšel: „Je to tu v těch článcích o spiritualitě pořád takové: ‚sednu si a počkám‘, žádná akce, snaha, čin. My bychom chtěli vědět, jak na život – jak nastavit druhou tvář, jak jít druhou míli, jak trpělivě snášet protivenství, jak milovat lidi okolo… Prostě ‚jak žít jako Ježíš‘. A tady je to pořád o tom, co už známe a celý život děláme – studium, modlitba, teď zase rozjímání. Copak se dá ten dobrodružný život víry takhle vysedět?“

Není jiná cesta. Ten akční Ježíš evangelií tráví hodně času mimo pozornost zástupu i učedníků, s Otcem – na modlitbě, v rozjímání. Tam se rodí síla pro zápas, tam je Ježíšovo zázemí před naskočením do hry. A pak, až uhraje, co je za ten den potřeba, tak ze hry zase ven, do samoty, nabrat sílu a dech, být s Otcem. Tam bere Ježíš odvahu čelit nechápavosti učedníků, odmítání od zástupu, pronásledování od vrchnosti a pokoušení od ďábla.