<< >>

Stejně jako minulá duchovní disciplína, studium, je i modlitba duchovní disciplínou vnitřní. K těm vnitřním duchovním disciplínám bude v našem seriálu patřit ještě rozjímání a půst. Duchovní disciplíny, všech dvanáct základních disciplín, je možné si představit jako strom – ty vnitřní, které nejsou vidět, tvoří jeho kořeny, z nich vyrůstá pevný, viditelný, ale snadno přehlédnutelný kmen disciplín vnějších – a uzavře to nepřehlédnutelná koruna disciplín společenských.

Všimni si – není tu řeč o „ovoci“, o plodech Ducha svatého. Přesto je lidé kolem tebe v oné koruně nepochybně najdou, protože kde je v našich životech přítomen Bůh, tam se rodí i ovoce Ducha svatého. Problém je, že ty plody Ducha svatého mohou být nejen šťavnatá jablka či hrušky, ale někdy třeba i ořechy – výživově cennější, leč v tvrdém, nehezkém obalu. Dnes ovšem mluvíme o kořenech, ne o koruně, natož o plodech – takže zpátky k modlitbě.

Modlitba, jako vnitřní duchovní disciplína, jako jedna z „kořenových“ disciplín, nevyžaduje předchozí zkušenost s disciplínami ostatními. Jak budeme postupovat stromem duchovních disciplín nahoru, budeme se opírat o duchovní disciplíny již praktikované – ale tady, u kořenů, u vnitřních disciplín, ti to půjde samo – a svým výkonem se netrap. Ta hloubka i rozsah postupně přijde, až ty kořeny budou zpevněny kmenem a zpětně vyživovány fotosyntézou odehrávající se v koruně – tedy až se všech dvanáct základních disciplín spojí a scelí do přirozeného a každodenního chození s Bohem (ano, správně sis vzpomněl na Henocha).

 

Jak na to?

1. Odděl si čas. Plánovaně si ho odděl a žárlivě si ho střež. Nejlépe uděláš, když zvolíš stejný čas pro každý den – pro každý den svého života odteď napořád – jako virtuální místnost svého rozhovoru s Bohem. Zpočátku to bude možná monolog, ale už příště si řekneme něco o rozjímání.

2. Vstup do té virtuální místnosti odděleného času uvědoměním si, kdo je Bůh. Znovu si vzpomeň, že je Tvůrce vesmíru, že stvořil kosmická tělesa a stanovil jim dráhy. Vzpomeň si, že vytvořil hmotu z molekul, molekuly z atomů a jejich vazeb, atomy z nukleonů, nukleony z kvarků – a že ani ty kvarky ještě nejsou nejmenší částečkou hmoty, ještě i v nich jsou zřejmě preony, a třeba i víc. Kdybys zvětšil jádro atomu na velikost jednoho milimetru, měřil by v přepočtu ten milimetr odtud až někam za planetu Jupiter. Jádro atomu je tak malé, že ta velikost měřená v metrech je záporné číslo s 15 nulami a kladná vzdálenost v metrech s 15 nulami je vzdálenost mezi dvojhvězdou Alfa Centauri a hvězdou Proxima Centauri, tedy 0,2 světelného roku – světlo tu vzdálenost letí téměř 2,5 měsíce. Takový je Bůh, k němuž se modlíš. Všechno to stvořil – tak velký je. Cíleně si to uvědom, cíleně si to připomeň. Řekni Bohu o tomto svém uvědomění.

3. Uvědom si, že ten Bůh, Stvořitel a Udržovatel pro tebe dobrovolně položil život na kříži. Stal se tobě, tady a teď Zachráncem, dobrým Pastýřem a milujícím Otcem. A má i jiné děti – všechny lidi kolem tebe. Řekni Bohu o tomto svém uvědomění.

4. Poděkuj za život, poděkuj za záchranu a vyznej, že se s tím životem a následováním a vztahy neschopně patláš a mažeš. Uvědom si – a poděkuj – že tady nejde o tvůj výkon, o to, abys jel životem v čele pelotonu. Že výkon přinesl a za tebe zaplatil Bůh, na tobě je jen Bohu důvěřovat. Ani to ti nejde, vím, buď klidný – mně také ne. A On to ví, a přesto nás drží přivinuté na hrudi.

5. Uvědom si, co je v životě první – spoléhání na Boha, důvěra Bohu, a co je až druhé – zdraví, jistoty, rodina. Řekni Bohu o tomto svém uvědomění, poděkuj za to pořadí. A pak přines Bohu to své první i druhé – svůj vztah s ním i se svou rodinu, zdraví, životy, situace, přemýšlení a rozhodování jejích členů.

6. Uvědom si, že jsi dostal hřivny a že máš kolem sebe otevřené dveře příležitostí, jak je rozvíjet a jak jimi sloužit. Řekni Bohu o tomto svém uvědomění, požádej o vedení – a buď rozhodnut to, co jako Boží vedení rozpoznáš, také realizovat.

7. Uvědom si, že nejsi sám, že je nás tu na zemi osm miliard a že kolem tebe víří tváře a jména lidí, které máš v životě vedle sebe, které znáš jménem a které jsi jménem znal – že máš rodiče, sourozence, příbuzné, bratry a sestry v Kristu, kolegy v zaměstnání (a ze všech zaměstnání, které jsi kdy měl) a také spolužáky a učitele ze všech škol, které jsi kdy studoval, spolubojovníky z vojny nebo civilní služby, a že oni všichni mají sice řadu problémů, různé životní situace a záplavu potřeb, ale jen jedna z těch potřeb je hlavní, jen jedna je smyslem naší existence – a tu jejich prvořadou potřebu přines Pánu Bohu. Jejich prvořadou potřebu přijmout jej jako svého Pána a Spasitele. A nebuď obecný – použij jména.

8. Nakonec přines Bohu svůj dnešní den. Proto je dobré modlit se tuto „modlitbu jako duchovní disciplínu“ ráno.

 

 

Máš pocit, že je toho strašně moc, že si to ani nezapamatuješ? Nevadí, máš na to přece celý zbytek života! Kořeny stromu duchovních disciplín nezačínají žilnatou paží, o kterou zakopneš na lesní pěšině, ale jemným kořenovým vlásením kdesi v hloubce.

„Je ale přece tolik témat k modlitbě – zkoušky, problémy, potřeby, vztahy, církev, vláda, svět – proč to tak zužuješ – cožpak se máme modlit jen takhle?“ Ne, nepanikař. Modli se dál, jak jsi zvyklý a za co jsi zvyklý, ale tohle je modlitba jako duchovní disciplína. Jejím cílem není předložit Bohu všechno, co můžu, ale nechat se Bohem proměnit. Ten sedmý bod z našeho návodu, ta přímluvná modlitba, by k tomu patřit nemusel, ale je dobré jej učinit součástí modlitby jako duchovní disciplíny, protože jinak si na něj v životě nikdy pořádně neuděláš čas. Promiň, ty možná ano – já ale ne.

Neboj se začít s málem. Mohu tě ujistit, že i to každodenní málo tě začne otevírat jako klín pode dveřmi – a ty budeš modlitbou jako duchovní disciplínou trávit stále více času.

„A fakt mám říkat jména? Víš, kolik to je lidí, v tom sedmém bodě?“ Vím. Máš. Zkus to. Začneš s pár jmény, stejně jako já. A pak budeš přidávat – postupně, podle kondice své paměti a množství času, který si vyhradíš. Já si ty lidi kvůli lepšímu zapamatování sdružuji do logických celků – podle zaměstnání, podle škol, podle určitých časových, vztahových či geografických okruhů. Pán Bůh tě povede, tím si buď jist. A ten čas začneš přidávat, protože se ti bude zdát nefér přinést toho a nepřinést onoho. Nechce se po tobě, abys věděl, zač konkrétně se máš pro kterého z nich modlit, vždyť všichni máme stejnou prvořadou potřebu – přijmout Krista za svého Pána a Spasitele. Všechno ostatní je až druhé, třetí, desáté, sté…

Jak dlouhá taková modlitba bude? Neboj, zpočátku se do deseti minut vejdeš. Všechny ty body plus nějakých 500 jmen se nakonec vejdou do 90–120 minut, podle momentální kondice. A tady někde je strop. O moc dál už se dojít nedá, pokud máš i žít, ne se jen modlit.

„Dvě hodiny, ty jsi blázen! Dvě hodiny denně!“ Nerozčiluj se, o těch dvou hodinách mluvíme jako o možném výhledu, jako o stropu. Nejde tu o čas, jde o to, uvědomit si, co jsem dostal a za co jsem zodpovědný. Tvým životem prošla či prochází řada lidí, pro které jsi možná byl jediným skutečným křesťanem, kterého potkali. Kdo jiný by je měl předkládat Pánu Bohu, když ne ty? Možná si budeš muset restrukturalizovat den, přesunout budík a chodit dříve spát – ale neboj se, s dalšími duchovními disciplínami ta restrukturalizace stejně nastane, protože nechat se Bohem proměnit znamená skutečně změnu, ne stagnaci. A kolik minut že trvá hokejový zápas nebo film, na který se možná běžně díváš v televizi?

Nejsem matematik, ale přesto: Kolik lidí je na světě? Osm miliard? A – zaokrouhleme to – dvacet milionů adventistů? Nechci tím nic naznačovat, ono to takhle ani nemůže fungovat, ale jen pro ilustraci: kolik lidí by musel každé ráno každý z nás denně na modlitbě Bohu přinést, abychom se denně modlili za všechny? Čtyři sta. Ty čtyři stovky jmen netrvají (včetně ostatních bodů našeho návodu) ani dvě hodiny denně. Vím, že to není bezchybná ilustrace, ale přemýšlel jsi někdy nad tím, že teoreticky stačí na celý svět 20 milionů modlitebníků?

Omlouvám se, že jsem dnes tolik tlačil na pilu, až jsem tě možná zmalomyslněl. Vynahradíš si to příště – u duchovní disciplíny nazvané „rozjímání“. Ta totiž nebude o číslech, bude o zážitku.

Jan Vojvodík (c168@seznam.cz)

 

Jak na spiritualitu? Vize a rozhodnutí (1. část)

Jak na spiritualitu? Duchovní disciplíny (2. část)

Jak na spiritualitu? STUDIUM (3. část)


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 2. srpna 2019 Život víry