<< >>

Dnes tedy začneme praktickou část našeho seriálu – naučíme se společně praktikovat první duchovní disciplínu. Když se řekne studium, představíš si školní lavici nebo pracovní stůl s lampičkou, zadek ocelivý (jak říkal Komenský) a tuny informací. Odlož tyto představy, zapomeň na ně. Půjde o něco jiného. Nevytahuj z knihovny biblický slovník, biblickou konkordanci… Je fajn, že ty knihy máš, ale spěchám tě ujistit – nebudeš je potřebovat. Ne ke studiu jako duchovní disciplíně.

Možná jsi teolog, máš za sebou teologický seminář, teologickou fakultu nebo právě studuješ na ATI – fajn, to je pěkné a chvályhodné, ale pro tentokrát zapomeň na exegezi i hermeneutiku, na usazování textu do struktury knihy, do dějinných souvislostí, do společenského pozadí, do církevní praxe. Nechci po tobě, abys zpracovával exegetický paper, listoval v řeckém textu, slabikoval hebrejštinu nebo hledal a porovnával v Septuagintě či Vulgatě. Odlož komentáře, dokonce i ten pěkně vázaný sedmisvazkový SDA Bible Commentary. Zapomeň na to všechno, odlož to na příště, na jindy – až zase budeš používat studium jako poznávací disciplínu. Nám tady a teď – a pak už tobě a každodenně – půjde o něco jiného: o studium jako disciplínu duchovní, o studium jako součást každodenní spirituality. Nebude tu mít výhodu teolog profesionál před křesťanem laikem, dlouholetý bratr či sestra před církevním nováčkem. Při studiu jako duchovní disciplíně nelovíš poznání Pána Boha z textu, nedobýváš jej z tiskařské černi, papíru a lepidla, nevykopáváš jej ze zaprášených pojmů jiného kulturního okruhu – to vše je vyhrazeno studiu jako disciplíně poznávací, a o tu nám dnes nejde. Studium jako duchovní disciplína, to je dialog Bůh a ty, přímý dialog. Úpěnlivě se vpíjíš do Božích očí, do Otcova pohledu – a On, tvůj milující Otec, ti něco řekne a ty s těmi slovy odejdeš prožít den a strávit s nimi život, uložit si je do srdce a před oči. Takhle to funguje při studiu jako duchovní disciplíně.

 

Jak na to?

 

NÁSTROJ č. 1 (nejdůležitější)

1. Odděl si čas. Plánovaně si ho odděl a žárlivě si ho střež. Nejlépe uděláš, když zvolíš stejný čas pro každý den – pro každý den svého života odteď napořád – jako virtuální místnost svého naslouchání Božímu slovu. Ano, naslouchání – se čtením to má jen málo společného (to je dobrá zpráva pro všechny dyslektiky).

2. Vstup do té virtuální místnosti odděleného času dveřmi modlitby a ptej se: „Co chceš, Pane, abych slyšel? Já toužím, tolik toužím slyšet!“

3. Přečti si text. Krátký text, pár veršů nebo třeba i jeden, pokud chceš skutečně naslouchat, a ne pouze číst. Tvým cílem tady a teď je se s Bohem setkat, ne získat o něm informace. Nechám na tobě, zda otevřeš namátkou a pojedeš očima, než tě něco osloví, nebo zda si naplánuješ předem, jaké místo otevřeš. Bible není orákulum, věštecká příručka, žádný z těch dvou popsaných způsobů není lepší nebo horší. Já praktikuji jeden nebo druhý, podle toho, k čemu mě to právě táhne.

4. Přečti si ten zvolený text několikrát po sobě a pak zavři knihu, zavři oči a nech Pána Boha promluvit do tvého ztišení, do tvého myšlení, do tvého života. Možná ti něco dojde, možná ne – když ne, nevadí. V modlitbě poděkuj a vyjdi zpět do života – do celého toho pracovního či volného dne s jeho příležitostmi, hrozbami, bolestmi, povinnostmi i radostmi. Nejdeš do něj s prázdnou – neseš si s sebou ten krátký text sbalený do myšlenky, do vzpomínky, do věty, sousloví či slova.

5. V průběhu dne si na ten text, myšlenku, větu, sousloví či slovo rozpomeň, nech je běžet na pozadí, vracej se k nim a zase je opouštěj, nech si je prosáknout do srdce a vlézt pod kůži. Nepotřebuješ k tomu hodiny, ba ani minuty – jde tu spíše o frekvenci než o délku.

6. Večer si odděl čas, stačí chvilička – zrekapituluj, zformuluj, co si z toho odnášíš – a rozhodni se (to je důležité) učinit napříště postoj či čin, k němuž tě to vede, součástí svého života.

7. A zítra – zítra začni znovu od prvního bodu. Za nějaký čas zjistíš, že život s Bohem je úžasné dobrodružství. Že nestojíš, nestagnuješ – že jdeš, že běžíš, že jsi v pohybu, že jsi těmi krátkými Božími větami rozpohybován.

 

NÁSTROJ č. 2

1. Zvol si krátkou biblickou knihu (není dobré začít třeba knihou Filemonovi, zkus alespoň Koloským či Jonáše nebo některou z Petrových epištol).

2. Přečti si tu knihu jednou denně, pomalu, vnímej, co čteš, nech si dojít ty obrazy a představ si je, promítni si je na očním pozadí jako film (třeba právě s Jonášem ti to půjde docela dobře).

3. Zvládls to? Fajn – tak to tak dělej celý měsíc, stále s tou jednou knihou. Co se stane? Možná si všimneš toho, co jsi v ní dřív neviděl – ale hlavně si tu knihu oblékneš, už navždy bude součástí tvého života, protože jsi ji důvěrně poznal, otiskl sis ji do paměti – její strukturu i její výpověď.

 

NÁSTROJ č. 3

Nemysli si o mě, prosím, že jsem blázen, neťukej si na čelo, když ti řeknu: „Uč se biblické texty nazpaměť.“ Myslím to vážně, má to smysl – ty texty tak budeš mít vždycky s sebou, což se o tištěné knize nebo o Bibli v mobilu s jistotou říct nedá. Nikdo ti je nikdy nevezme (když si je občas, pravidelně, třeba obden či alespoň dvakrát týdně zopakuješ). Naopak tobě něco vezmou ty texty – vezmou ti tvoje představy, sundají ti z očí brýle, možná i klapky – a otevřou tě tvému Bohu. Číst a umět zpaměti není totéž – a až to budeš praktikovat, pocítíš rozdíl. Jak říká Daniel Duda: „Nemáš na to buňky, nic v hlavě neudržíš? Tak se nauč jeden verš třeba i za rok – ale nauč se ho. Za deset let jich budeš nosit v hlavě deset.“ Je to extrémní příklad – snad každý z nás si dokáže za rok do hlavy natlačit třeba i prvních sedmnáct veršů z třetí kapitoly Listu Koloským – což vřele doporučuji, pro začátek. Nebo Iz 58,13.14, to je kratší. Nebo 1J 2,15–17. A určitě si vyber sám, Bible je na verše bohatá, nenech se ode mne manipulovat – hlavně s tím učením začni.

 

Řekni – není to jednoduché? Výsledky budou dobrodružné, tím si buď jist. A když pak studium, tu první duchovní disciplínu, časem provážeš s dalšími jedenácti a budeš v jejich praktikování pokračovat, buď si jistý, že za dva roky, až náš seriál skončí, budeš ve svém vztahu k Pánu Bohu radikálně jinde, než jsi teď – ať už jsi nyní skutečně kdekoli, vpředu či vzadu, v pohybu či na místě.

Od narození se učíš žít ve světě, který tě obklopuje, ve společnosti, která dává tvému životu strukturu. Duchovní disciplíny jsou dveřmi, jimiž do tvého života vstupuje, vlamuje se Boží království. Není to maličkost, není to brnkačka, není to ale ani výkon – je to cvičení v důvěře, ne ve výkonu, i když to vyžaduje úsilí.

Studium Bible jako duchovní disciplína nám otevírá Boží pohled na realitu. Umožňuje nám sejmout brýle zvyku, vlastního úsudku, společenského a kulturního náhledu – být v kontaktu s živou zvěstí živého Boha. Proto je důležité.

Ti, kdo mě znají, by ti řekli – no jo, Honza. O toho bychom si kolo neopřeli. Mohli bychom ti toho o Honzovi tolik vyprávět, že si na kolo radši koupíš hliníkový stojan – a než půjdeš do obchodu, ještě si odplivneš. S Honzou ty duchovní disciplíny, ta spiritualita, mnoho neudělaly.

Nevím, možná to tak je. Museli byste se zeptat mé ženy (ta mě má přečteného), jestli je Honza ročníku 2019 stejný jako Honza ročníku 2018, 2017, 2016… nebo jestli je za tím nějaké dobrodružství. Ale jedním si jsem jistý – naprosto jistý. Bibli potřebuješ znát nejen z výšky, z vrtulníku, abys viděl její strukturu, abys správně do mozaiky poskládal ty příběhy. Bibli potřebuješ znát i z detailu. Na detail nemůžeš s dalekohledem, na detail se musí s lupou touhy a s mikroskopem Ducha svatého. Znalost celku dělá hodně, ale až seznámení se správným detailem dělá zázraky. Neznám lepší zvětšovací sklo než praktikování studia jako duchovní disciplíny. A když pěkně zblízka a tváří v tvář uvidíš ten detail, když tě nadchne a prodchne, když se ti zahnízdí pod kůží, v srdci a v životě, vede tě pak každý ten zakořeněný detail dál a dál – a nejprve k modlitbě. O té si řekneme příště.

Jan Vojvodík (c168@seznam.cz)

(Článek vyšel v časopisu Advent 3/2019)

 

Jak na spiritualitu? Vize a rozhodnutí (1. část)

Jak na spiritualitu? Duchovní disciplíny (2. část)


 Sdílet článek na:
redakce - AIS 26. července 2019 Život víry