Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.
Jan 10‚17.18
Říká vám něco jméno Saman Kunan? Tento člen thajského námořnictva ve výslužbě se dobrovolně přihlásil do záchranné akce. V thajské jeskyni Tham Luang bylo totiž uvězněno 12 chlapců a jejich trenér poté, co jim prudký déšť a stoupající voda odřízly cestu ven z jeskynního komplexu. Bylo 6. července 2018 a tento muž právě dopravoval zásobníky s kyslíkem do jeskyně. Po úspěšném doručení plaval zpět k východu zatopené jeskyně. Neměl ale dost kyslíku a ztratil vědomí. Jeho kolega potápěč se ho snažil oživovat, ale marně. Některé zdroje uvádějí, že se vzdal svého vlastního kyslíkového vybavení ve prospěch uvězněných
a pokusil se plavat zpět bez něj. Udělal to i přesto, že věděl, jak těžké a nebezpečné to bude. Ve jménu nesobecké, obětavé lásky zachránil třináct životů. Ten svůj ale ztratil.
Ježíš se sám rozhodl obětovat svůj život. Skutečnost, že položil život za své ovečky, se v tomto krátkém příběhu o dobrém Pastýři opakuje čtyřikrát (J 10‚11–18). Jan zdůrazňuje, že Ježíšova oběť se nestala čirou náhodou a nebyla následkem nějakého neštěstí. Plán záchrany hříšných lidí existoval již dávno předtím – On se mu dobrovolně podrobil. V textu použitý řecký výraz se často překládá jako „já sám“: „Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe“ (J 10‚18). Upřímně řečeno, je pro mě záhadou, že nás Ježíš tolik miloval. Nejenže si nás vybral, ale také dopředu plánoval naši spásu skrze svou smrt. Když se podíváme na kříž, uvědomíme si, jak velikou hodnotu pro něj máme a jak moc pro něho znamenáme. Barclay vysvětluje: „Ježíš nebyl chycen do víru událostí, nebyl bezmocný ani nebyl obětí okolností, ze kterých by se nemohl vymanit. Mohl povolat na pomoc božskou moc a je zcela jasné, že se nakonec mohl rozhodnout svůj život zachránit. Neztratil život, dobrovolně jej dal. Kříž na něj nebyl uvržen: ochotně ho přijal – pro nás.“* Ježíš vědomě pokračoval ve svém plánu až do konce, kdy řekl: „‚Dokonáno jest.‘ A nakloniv hlavu, skonal“ (J 19‚30). Nebyly to hřeby, které Ježíše držely na kříži. Byla to jeho láska k tobě a ke mně! Měl sílu sestoupit z kříže a vyhnout se dalšímu mučení a smrti. Ale jeho láska k nám byla větší než jeho nepřekonatelná fyzická, emocionální a duchovní muka. Ano, příteli, On tě tolik miluje!
BARCLAY, William. The Gospel of John. vol. 2, Philadelphia: Westminster Press, 1975.
s. 67.
