A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“
Matouš 3‚17
Mít věřící rodiče je veliké požehnání. Moji rodiče mi byli neustálým zdrojem podpory, kterou projevovali mnoha způsoby. Zahrnovali mě svou bezpodmínečnou a neochvějnou láskou. Dobře si pamatuji na dobu, kdy jsem dokončila své první magisterské studium a chystala se na promoci. Otci zjistili rakovinu žaludku a čekala ho velká operace. Navzdory zhoršujícímu se zdraví trval na tom, že se mé promoce zúčastní. Věděl totiž, co pro mě jeho přítomnost znamená. Teď, když už nejsou naživu, ráda si pročítám jejich psaníčka, která mi posílali pro povzbuzení. Jsou pro mne symbolem jejich lásky a podpory.
Bůh chtěl dát Ježíši jasně najevo svou podporu a lásku. Po Ježíšově křtu se stane jedna z nejúžasnějších scén zaznamenaných v Novém zákoně. Právě tady nacházíme evidentní důkaz Trojice. Duch svatý sestupuje na Ježíše a ozve se hlas z nebe. Sděluje Boží pohled na Ježíše, jak ho vidí nebesa: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil“ (Mt 3‚17; také 12,18; 17,5). Ve Starém zákoně je Izrael nazýván „Božím synem“ (například Ex 4‚22.23; Oz 11,1). Potomci krále Davida byli v Izraeli také nazýváni „Božími syny“ (například Ž 2‚7). Ježíš, svrchovaný izraelský král, je v tu chvíli nazván Božím Synem a Bůh v něm „má zalíbení“. Hned po této události satan zpochybňuje Ježíšovo božství: „Jsi-li Syn Boží…“ (Mt 4‚3–6) a pokouší jej ke zneužití božské moci ve svůj vlastní prospěch. Když člověk přijme Ježíše jako svého Spasitele, stane se milovaným Božím dítětem v „milovaném Synu“. „Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi“ (1J 3‚1). Naše velké setkání s Bohem je popsáno těmito slovy: „Já mu budu Bohem a on mi bude synem“ (Zj 21‚7). Prostřednictvím Ježíše jako Božího Syna jsme se i my stali Božími dětmi. Když zůstáváme v Ježíši, s jistotou víme, že jsme Bohem milované děti a má v nás zalíbení!
