<< >>

Na návrh Společnosti Vincenze Priessnitze a rady města udělilo ve čtvrtek 19.2. zastupitelstvo Jeseníku čestné občanství Aloisi Kubíkovi, emeritnímu dlouholetému primáři tamějších lázní. Doktor Kubík, člen jesenického sboru církve adventistů, ve vodoléčebných lázních pracoval šedesát let. Věnuje se také výzkumu zdejšího klimatu, je znalcem historie lázní, překladatelem a badatelem. Čestné občanství mu bude předáno slavnostně na společném reprezentačním plesu lázní a města v noci na neděli 1.3.

Podle Jaroslava Novotného, předsedy správní rady Společnosti Vincenze Priessnitze se „také díky praxi a činnosti pana primáře Kubíka mohou jesenické lázně chlubit významným postavením lázeňského místa nejen v rámci České republiky, ale i střední Evropy.” Jak se v návrhu společnosti dále uvádí, inspiroval ji lékařův přínos jesenickému lázeňství, poznávání historie Jesenicka a propagace odkazu Vincenze Priessnitze. Příležitostí k nominaci se staly devadesáté narozeniny, které Alois Kubík oslavil v sobotu 14.2.

„Pan Kubík je úžasná osobnost s mimořádným dopadem na Jesenicko a lázeňství v tomto regionu,” řekl o oslavenci novinářům místostarosta Jeseníku Petr Procházka. Zatím posledním dílem Aloise Kubíka je překlad životopisu Vincenze Priessnitze, legendárního zakladatele jesenických lázní, od Priessnitzova přítele Engelberta Maximiliana Selingera. “Když měl Priessnitz dostat nejvyšší vyznamenání od samotného císaře, zlatou medaili za své objevy ve vodoléčbě, poznamenal, že tím, co léčí, je voda, a on že je u toho jen nástrojem Ducha Božího. Cítím to stejně,” usmívá se doktor Kubík.

V církvi se Alois Kubík již jako dvacetiletý medik stal nejmladším starším sboru, a to v Lipníku nad Bečvou. “Ke všemu, co dělám, mi dává sílu především Pán Bůh. Často byly a jsou v mém životě situace, kdy spoléhám jen na Něho. V dospívání mě Pán Bůh zázrakem uzdravil z těžké tuberkulózy. Od té doby mu plně svěřuji všechny starosti i radosti na modlitbách a ve všem Mu plně důvěřuji.”

Do Lázní Jeseník nastoupil Alois Kubík 1.10. 1952, kdy právě byla komunistickým režimem zakázána církev adventistů. “Když jsem tam přišel, už o mně věděli, že zachovávám sobotu podle čtvrtého přikázání Božího Desatera v Bibli. Vyšli mi vstříc, přesouvali mi víkendové služby a pacienty na neděli. Ke studiu Bible a modlitbám jsem se se zájemci scházel tajně. Po opětném povolení církve v roce 1956 jsme tak měli v Jeseníku už skupinu, která se začala scházet v husitském sboru, jehož farář nám pomohl od úřadů získat povolení k sobotním bohoslužbám,” vzpomíná Alois Kubík.

Církvi v Jeseníku pod vedením mladého lékaře a jeho manželky postupně přibývalo členů, vznikl samostatný sbor a po čase zde získal od města i vlastní budovu. Alois Kubík byl dlouho jeho starším, působil také ve výboru Moravskoslezského sdružení sborů, jezdil se zdravotně-misijními přednáškami po sborech na Moravě, Slezsku, v Čechách i na Slovensku. Přeložil také pro církev řadu duchovních spisů z němčiny. Alois Kubík hrál rovněž ve sboru na housle. I jeho děti muzicírují, nedávno jej překvapily, když na jeho počest uspořádaly v zrcadlovém sále lázní v Jeseníku koncert.

“Měl jsem šest dní v týdnu na starosti velké množství pacientů a sobota byla pro mne a mou rodinu vždy takovou oázou. Děkuji za vše Pánu Bohu, vše, po čem nyní toužím, je kousek místa v Božím království,” uvedl Alois Kubík.

redakce - AIS 20. února 2015 Inspirace, Život víry, Životní styl