Benjamín (syn pravice / zdaru)
Nejmladší syn Jákoba a Ráchel. Benjamínův kmen byl jeden ze dvou kmenů, které později tvořily jižní judské království.
Genesis 35,18; 41 –45
1. Samuelova 9,21 Jozue 18,22 –25
Benjamínovci tvořili jeden z nejmenších dvanácti kmenů (1S 9,21), ale měli zvláštní postavení – podobně jako měl Benjamín výsadní postavení mezi dvanácti Jákobovými syny. Mojžíš to vyjádřil těmito básnickými slovy: „Hospodinův miláček to je. Ať u něho přebývá v bezpečí. On ho bude chránit po celý čas, vždyť přebývá mezi jeho úbočími“ (Dt 33,12). Z Benjamínova kmene pocházely některé významné biblické osobnosti, například Ehúd, král Saul a Saul z Tarsu. A nesmíme zapomenout, že na území Benjamínovců se nacházelo město Jeruzalém (Joz 18,28).
Postavení Benjamína nás vede k tomu, abychom se zamysleli. Počet je většinou významným faktorem při určování důležitosti nějaké skupiny. Malou skupinu často považujeme za méně důležitou. Bůh se na to dívá jinak. Starozákonní příběh o Jónatanovi nám připomíná, že Bůh může zachránit „ať skrze mnoho nebo skrze málo“ (1S 14,6). Křesťanská společenství, která jsou v menšinovém postavení, by si neměla myslet, že nemají žádný vliv jen proto, že je jich málo. Není určující, jak početná skupina lidí je, ale zda je Bůh požehná, aby – jak to vidíme v případě Benjamínova kmene – patřili k Hospodinovým „miláčkům“ a mohli „u něj přebývat v bezpečí“.
Milující Otče v nebi, děkuji Ti, že Tě nezajímá hlavně velikost a velký počet, ale vztah, který s Tebou máme.
