<< >>

A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení. Marek 11‚25

Mám otázku: Je nám lidem přirozenější spíše odpouštět, nebo se hněvat? Podle toho, kolik hněvu je ve světě, ale také podle mé první reakce na ublížení, soudím, že to bude zřejmě hněv. Mistr z Nazareta o naší hříšné přirozenosti dobře ví, proto učedníkům i mně připomněl, že odpouštění je třeba povýšit z jen dobré snahy na přirozenost. Toho ale člověk sám není schopný. Já tedy určitě ne.
Odpuštění nemůže být, když flegmatik přehlíží problém; sangvinik hází drobné nepříjemnosti za hlavu; cholerik prací převálcuje problémy nebo melancholik nechce zapomenout. To není odpuštění. Odpuštění je hluboký uzdravující prožitek. Odpuštění je Boží dar. Prosme o tento dar.
Po třiceti třech letech jsem od Pána Boha dostal schopnost odpustit někomu, kdo mi tak dávno ublížil. Byla to laskavá Boží odpověď na moji prosbu o dar odpuštění.

Hospodine, Bože nás všech, díky, že i mě učíš odpouštět svým příkladem, když mi odpouštíš můj hřích. Díky, Pane, že pro mě máš dar odpouštět i sílu o dar odpuštění poprosit. Díky. Amen.

Jan Fürst

...na Tebe s důvěrou čekáme! 24. července 2020 Zamyšlení