Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin. Lv 18,5
Adam a Eva hned po svém stvoření znali Boží zákon. Jeho nařízení byla vepsána v jejich srdcích. Adam učil své potomky Božímu zákonu a toto poznání se pak v dalších pokoleních předávalo z otce na syna… Tím, že byli od Egypťanů násilně podmaněni a že pak přišli do přímého styku s modloslužebníky a se zvrhlým pohanským učením, porušovali stále více božské zákony. Když je pak Hospodin vyvedl z Egypta, zahalený slávou v průvodu svých andělů sestoupil na Sínaj a v strašném svém majestátu oznámil všemu lidu svůj zákon.
Kdyby člověk dodržoval Boží zákon, který byl dán Adamovi po jeho pádu a který zachovával Noe i Abraham, nebylo by třeba zavádět obřízku. Kdyby Abrahamovi potomci dodržovali úmluvu, jejímž znamením byla obřízka, nebyli by svedeni k modloslužbě, nemuseli by trpět a nebylo by nutné, aby byl zákon vyhlášen ze Sínaje a zapsán na kamenné desky. A kdyby lid plnil zásady Desatera, nebylo by potřeba dalších ustanovení, která dal Bůh Mojžíšovi.
Kdyby Boží zákon nebyl nikdy přestoupen, nebylo by smrti a nebylo by třeba Spasitele, a tedy ani žádných obětí. (PP 266.267; PP 363–265)
Drahý Spasiteli, prosím, napiš svůj zákon do našeho srdce.
