<< >>

Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Jeremjáš 29‚13

Ta Boží jistota mě fascinuje. Pán Bůh nijak nepochybuje, že nastane čas, kdy ho budu hledat. Ještě více fascinující je jistota, že je ochoten dát se mi nalézt.
Při návratu z únorové návštěvy doživotně odsouzeného bratra jsem se spolehl na navigaci. Trochu mě překvapila značka, že se cesta v zimě neudržuje, jenže ještě 800 metrů byla silnice suchá. Pak přišel kopec, zbytky sněhu, s výškou i ledovka, kola proklouzla a … i zabrzděné auto jelo z kopce dolů. Skončilo s předními koly v příkopu.
Vyskočil jsem a dobrých 20 minut jsem zkoušel snad všechno. A nic. Až přišla ta věta v hlavě: „Nechtěl by ses pomodlit?“ Zastyděl jsem se. Do minuty a půl dorazilo auto. Němci. „Kde jste se tu vzali?“ ptám se. „Dole jsme slyšeli, že tu někdo potřebuje pomoc,“ odvětil řidič. Strčili do mě, sedli do auta – a byli pryč. Slyšeli? A od koho? Jak mohli něco slyšet, když tudy nikdo nejel? Že by veverky? Nebo sojka?
Už když jsem se modlil, museli být na cestě. Bůh měl jasno. A měl i své služebníky. Ten den chtěl být v mém srdci zase nalezen. Díky!

Pane, děkuji, že mi znovu a znovu dopřáváš Tě najít.

Aleš Kocián

...na Tebe s důvěrou čekáme! 29. května 2020 Zamyšlení