Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní [obstojíte; ČSP]. Věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar.
2Pa 20,20
Vraťme se ještě jednou do příběhu, který jsme otvírali včera. Na první pohled mohou slova uvedeného verše vypadat jako příkaz. Ale je to zaslíbení. Je to rada. Chcete v životě i ve chvílích, kdy není (z různých důvodů) proč se radovat, obstát? A nejenom obstát, ale chcete, aby vás v životě provázel zdar? Potom je třeba, abyste svůj život vložili v důvěře do Božích rukou. Tato část Písma hovoří o tom, že proti judskému králi Jóšafatovi vytáhlo veliké množství nepřátelského vojska. Ten vyhlásil půst a lid se shromáždil, aby hledal pomoc u Hospodina. Král v modlitbě vyznal: „… nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k tobě“ (v. 12). A pak povzbuzoval lid tím, že to není jejich boj, ale boj Hospodinův. Lid chválil Boha — a Bůh porazil nepřátelská vojska. Judský lid totiž chválil Boha za záchranu ještě předtím, než se ona záchrana skutečně stala. Jak je to možné? „Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní, obstojíte.“
Stojí proti nám „nepřátelské vojsko“ v jakékoli podobě? Nevíme, co máme dělat? Vyhlížíme ale k Bohu? Důvěřujeme a s pokorou jej prosíme o pomoc? Potom stůjte a uvidíte, jak vás Hospodin zachrání. „Nebojte se a neděste…, Hospodin bude s vámi“ (v. 17). A pak budeme už jen děkovat a dobrořečit Bohu (v. 26). Ale my můžeme dobrořečit a děkovat Bohu již nyní, právě za to, že takovou jistou v životě máme.