Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“
Lukáš 22,8.9
Při přípravě na Velikonoce Ježíš neponechává nic náhodě. Protože je nebude prožívat se svou rodinou, ale se svými žáky, pověřuje dva z nich jejich organizací.
Petr a Jakub na jeho příkaz reagují otázkou: „Pane, dáš nám podrobnější instrukce?“ Přemýšlel jsem nad tím, proč se ptají, když s Ježíšem Velikonoce neslavili poprvé. Je docela možné, že je společně prožívají už počtvrté. Tak proč zase chtějí instrukce? Vždyť to mohli udělat tak jako dříve.
Jakmile jsem si ale představil tehdejší Jeruzalém den před hodem beránka, došlo mi, že Ježíš po nich chtěl něco, co už nemuselo být tak snadné. Do hlavního města přicházely davy poutníků — Židé z Judska, Galileje i z okolních států. Často si už rok předem rezervovali ubytování i místo, kde se svou rodinou jedli velikonočního beránka. Sehnat místo na poslední chvíli proto nemuselo být snadné, a pokud ano, pak to muselo být hodně drahé.
Křesťanství, to není pouze má soukromá záležitost mezi mnou a mým Mistrem. Ježíš své následovníky zve do církve, v níž se mají učit vzájemné spolupráci. Pokud mne pověřuje úkolem, tak po něm i já mohu chtít podrobné instrukce.
Nechci jednat a skončit jako „svévolníci“, o kterých se v Bibli píše, že nebudou v nebi. Toužím žít s Ježíšem už teď, a tak se ho hned ráno ptám, jaký úkol mi dnes připravil. Přitom mu znovu vyznávám, že se těším i na věčný život v jeho království.
