Zamyšlení

Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu.

Při čtení evangelií často narážíme na skutečnost, že Ježíš každou sobotu navštěvoval synagogu. Dává tím najevo, že ono zvláštní sobotní požehnání, které na tento den vložil Bůh již při stvoření, je stále k dispozici.

Původně byla sobota určena k odpočinku a také k tomu, aby se lidé mohli setkávat se svým milujícím Bohem a Tvůrcem. To se ale změnilo po pádu do hříchu. Člověk se začal Boha bát a na sobotní setkávání s ním časem zapomněl.

Hospodin později sobotu připomíná a zakotvuje ji v Desateru, které Ježíš respektuje. Na bohoslužbě v synagoze se potkává s lidmi toužícími po společenství s nebeským Otcem. Jejich představy o Stvořiteli jsou ale hodně zkreslené. To, co jim o něm říkají jejich duchovní, je jen karikatura Boha.

Ježíš během setkání s lidmi v synagogách i v přírodě káže o velké Boží lásce. Nejen svými slovy, ale i svou péčí o nemocné ukazuje, jaký jeho nebeský Otec skutečně je. Hospodin je Bůh, který se stará o svůj lid. Nechce po nás nic, co by bylo k naší škodě. Tu raději utrpí sám jen proto, aby alespoň některé z nás osvobodil ze zajetí hříchu a zla.

Už od stvoření světa je sobota ideálním časem k tomu, abych se setkal s Ježíšem. Pokud v sobotu odpočinu od svých všedních starostí a povinností, sestoupí i na mne to zvláštní, jedinečné požehnání, které nemohu dostat žádný jiný den.

Bůh mi v Desateru přikazuje, abych se v sobotu zastavil. Dobře mne zná a ví, že jinak bych se hnal dál za štěstím, které mi přitom leží u nohou. Stačí se jen zastavit v ten správný den.