Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.“
Lukáš 24,46.47
Při pozorném čtení evangelií není možné si nevšimnout, jaký důraz klade Ježíš na Písma, tedy na Starý zákon. Jeho texty často používá jako důkaz toho, že je Mesiáš.
Velekněží, farizeové, zákoníci a starší měli dost důkazů o tom, že Ježíš je ten, o kterém píší proroci. Přesto to odmítali uznat a neustále se na něco vymlouvali. V jednom rozhovoru jim Ježíš říká: „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život“ (J 5,39.40).
Lidové přísloví říká: „Když se nechce, je to horší, než když se nemůže!“ Židovští vůdci měli dostatek důkazů, ale oni nechtěli takového Mesiáše. Ježíš jim proto říká: „Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. … Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“ (J 5,45–47). Bůh si přál, aby se z Izraele stala jeho „výkladní skříň“. Měli být živou reklamou. Měli, ale nebyli, protože nepochopili, že tu nejsou od toho, aby byli zahleděni do své vlastní svatosti a dokonalosti, ale aby sloužili. Proto jim Ježíš odebírá jejich výsadní postavení a přenáší je na své následovníky.
Ježíš je Mesiáš, je náš Zachránce a Spasitel. Udělal vše, co udělat mohl. Nyní spoléhá na nás, že evangelium předáme všem lidem v našem okolí, kteří hledají dobro, ale s Ježíšem si ještě nebyli představeni. Seznámíme je navzájem?
