Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ … A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“
Lukáš 7‚48.50
Jako kazatelka jsem měla jednoho muže pomazat olejem (Jk 5‚14.15) s prosbou o jeho uzdravení, pokud to bude Boží vůle, a o pokoj, ať už se stane cokoli. V soukromí se mnou probíral záležitosti ze svého mládí, o kterých věděl, že nebyly ve shodě s Boží vůlí. Poté mi řekl, že zažívá naprostý pokoj, protože ví, že mu Bůh odpustil hříchy skrze oběť Pána Ježíše. O několik měsíců později zemřel. V naprostém pokoji.
Mezi Božím odpuštěním a jeho pokojem je přímá souvislost. Mnoho lidí životem vláčí těžké břemeno hanby a viny, ačkoli nám Bůh nabízí odpuštění v zásluhách a ve jménu Pána Ježíše. Poněvadž Ježíš trpěl místo nás, jádro zvěsti křesťanské církve je „v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů“ (L 24‚47). Přesto si mnozí zvolí život zahalený mrakem lítosti a výčitek. V příběhu, který líčí evangelista Lukáš, se setkáváme se dvěma hlavními postavami, farizeem a hříšnou ženou se špatnou pověstí (L 7‚36–50). Farizeus pozval Ježíše, aby s ním pojedl. Žena hříšnice přišla za Ježíšem a přinesla alabastrovou nádobku s vonným olejem, aby mu pomazala nohy. Když to farizeus uviděl, hlavou mu prolétla myšlenka: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice“ (v. 39). Ježíš mu vypráví podobenství o dvou dlužnících. Vyzdvihl to, co žena vykonala, jako čin lásky, jako odpověď velkého odpuštění, které obdržela. Ježíš nejen přijal její dar lásky, ale přímo ji oslovil a veřejně ohlásil její nově nalezenou bezúhonnost: „Jsou ti odpuštěny hříchy… Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“ (v. 48.50). Můžeš být známý svým hříšným způsobem života, přesto ti Bůh nabízí svůj pokoj a bezúhonnost místo viny a zoufalství. Na kříži za tebe zaplatil cenu za hřích. Jdi tedy v pokoji!
