Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově.“
L 19,37.38
První den v týdnu Kristus s velkou slávou vstoupil do hlavního města. Než dorazili do Jeruzaléma, poslal Ježíš dva ze svých učedníků, aby mu přivedli oslici s oslátkem. Až dosud chodil Ježíš vždycky pěšky a učedníci se zpočátku divili, že se rozhodl pro tento způsob. Zaradovali se a znovu v nich ožila naděje, že se chce v Jeruzalémě prohlásit za krále. Nikdy předtím Ježíš takové oslavy nepřipustil. Věděl, že by jej to přivedlo na kříž. Měl však v úmyslu představit se veřejně jako Vykupitel. Chtěl obrátit pozornost lidí k oběti, která měla korunovat jeho poslání v hříšném světě. Bylo třeba, aby oči všech hleděly na něj.
V rozjásaném davu byli zajatci, které vytrhl ze satanovy moci. V čele byl slepec, jemuž vrátil zrak. Nejhlasitěji volali ti, kterým vrátil řeč. Chromí, které uzdravil, zářili radostí. Vdovy a sirotci velebili Ježíšovo jméno za všechna milosrdenství, která jim prokázal. Uzdravení malomocní mu na cestu prostírali svá čistá roucha. V zástupu byli i lidé, které svým hlasem probudil ze spánku smrti. Lazar se v plné síle radoval s ostatními a vedl oslátko, na němž Spasitel přijížděl.
Židé se scházeli v Jeruzalémě k oslavě velikonočních svátků a Ježíš, skutečný Boží Beránek, dobrovolně přicházel a vydával sám sebe jako oběť. (TV 361–363; DA 569–572)
Pane Ježíši, i my bychom se rádi přidali k průvodu, který Tě doprovázel jako Krále do Jeruzaléma. Děkujeme za všechno, co jsi pro nás udělal.
