<< >>

Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. 2. Korintským 3‚18

Když jsem byl malý, tak prý někteří lidé, když se na mě podívali, říkali: „Celá maminka.“ Vzal jsem to vážně, a tak jsem těm, kdo se mě zeptali: „Chlapečku, jak se jmenuješ?“ odpovídal:
„Celá maminka.“ Teď, s přibývajícím věkem, co se týká podoby, nezapřu svého tátu…
„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ (Jan Werich)
Kým ve skutečnosti všichni jsme? Jsme Božími dětmi, které byly Stvořitelem určeny k tomu, aby odrážely jeho obraz, k němuž byli stvořeni už první lidé v ráji.
„Člověk naplní své poslání tehdy, když se snaží být sám sebou.“ (Søren Kierkegaard)

Náš nebeský Otče, děkujeme Ti, že jsi do nás i do těch, kdo žijí s námi a kolem nás, vtiskl svůj obraz, kterým nám i těm druhým chceš pomáhat zrcadlit Tvůj charakter a obnovovat nás mocí Tvého Ducha, a to nejen dnešní den.

Libor Škrla

...na Tebe s důvěrou čekáme! 16. září 2020 Zamyšlení