Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno — říkáte: „Je posedlý.“ Přišel Syn člověka, jí a pije — říkáte: „Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!“
Lukáš 7,33.34
Kamarád řešil, zda udělat velkou, anebo malou svatbu. Já mu radil, ať udělá takovou, jaká se líbí jemu a jeho nastávající. Vše jsem zdůvodnil slovy: „Uděláš-li velkou, pomluví tě, že ses zase předváděl. A když malou, tak budou říkat, že skrblíš. Vždy tě někdo pomluví.“
Ježíš byl stále pod drobnohledem židovských učenců. Ti sledovali každý jeho pohyb i každé jeho slovo. Vyčítají mu, že navštěvuje hostiny lidí, kterými by měl raději opovrhovat. Jak může jíst a pít s celníky a hříšníky?
Teď se Ježíš ve svém kázání k tomuto problému vrací. Janu Křtiteli vyčítali askezi, jemu zase pravý opak. Tím jen dokazují, že vlastně nevědí, co chtějí. Vlastně jen nechtějí uvěřit tomu, že je Ježíš Mesiáš. A neuvěřili by tomu, ani kdyby se vedle nich objevil samotný Stvořitel. I pak by hledali důvod, proč Ježíše odmítnout.
V těch Ježíšových slovech je důležitá pravda. Pokud někdo nechce uvěřit, nic mu nepomůže. Židé, kteří odmítli Mesiáše, to udělali navzdory tomu, že viděli spoustu zázraků. Ježíš před nimi uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, vyháněl démony z posedlých. Viděli to, ale přesto neuvěřili.
Někteří lidé říkají, že kdyby viděli zázrak, uvěřili by. Mám obavy, že by dál zůstali zatvrzelými nevěrci. I kdyby byli svědky zázraku, tvrdili by, že je to jen náhoda, nebo by chtěli nějaký další a větší zázrak. Proč? Protože kdo nechce, neuvěří.
