A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.
Lukáš 3,18
Pokud se začteme do příběhu Jana Křtitele, určitě si musíme všimnout, že jeho kázání nebyla v žádném případě „mazáním medu kolem pusy“. Své posluchače vůbec nešetří. Ukáže jim na jejich problém, a když je třeba, klidně je nazve „plemenem zmijí“ (L 3,11).
Janova kázání byla plná kritiky, a přesto na ně přicházely zástupy lidí. Když pak křtil v Jordánu, stáli lidé dlouhé hodiny ve frontě jen proto, aby je Jan ponořil do vody a oni mohli zažít ten nádherný pocit čistoty.
Dnes se kritice raději vyhýbáme. I my křesťané chceme být „politicky korektní“, a tak raději o tom, co je zlé, pomlčíme. Někdo z obavy, aby nenarazil, jiný v touze být populárnější.
Koneckonců přiznejme si, že raději posloucháme chválu než kritiku. Jan nám ale ukazuje, že kritika patří do našeho života, a pokud se chceme posouvat vpřed, musí v něm mít pevné místo.
Jan nejdříve ukázal na problém a pak nabídl řešení. Jeho tajemství spočívá v tom, v jakém duchu to vše dělal. Měl úplně jiný přístup než tehdejší duchovní. Káral své posluchače, protože je měl rád. Sám zakusil nádheru Božího odpuštění i jistotu Boží lásky a nyní si přál, aby to vše zakusili i oni.
Pokud máme srdce plné lásky jako Jan Křtitel, naučíme se kritiku přijímat a zvládneme ji také s láskou používat vůči těm, na kterých nám záleží. Jan nás učí, že existuje kritika, která ve svém důsledku přináší radost každému, kdo ji přijme. Proto se jí nemusíme bát.
