Oni však neznají smýšlení Hospodinovo, nerozumějí jeho úradku…
Mi 4,12
Dnes si dovolím připomenout několik biblických textů, které kladou důraz na stejnou věc. Lidské vidění se totiž nemusí vždy potkávat s Božím pohledem na věc. A to je dobře.
Lidé si například myslí, že nikoho nepotřebují. Jak velice se mýlí! Ale i přes jejich postoj Ježíš říká: miluji tě, stojím u dveří a čekám, že otevřeš, abychom mohli spolu navázat přátelství a důvěrný vztah. Neboj se, že bych tě zavrhl (Zj 3. kap.).
Jiným příkladem je událost zaznamenaná u Jana 12,3–5: „Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Jidáš, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: ‚Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?‘“ Jaký to byl zvláštní projev vztahu k Ježíši. Jenže ta suma peněz, které to stálo, byla téměř ve výši průměrné roční mzdy dělníka. Podle správce pokladny Jidáše to byla veliká škoda. Ale Ježíš to vidí jinak. Chrání ženu a vysvětluje: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu“ (v. 7). Ženo, neboj se, stojím za tebou, vnímám tvoji úžasnou lásku ke mně.
U Marka 12,41–43 čteme: „Sedl si naproti chrámové pokladnici… Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince. Zavolal své učedníky a řekl jim: ‚Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.‘“ Šlo o minci nepatrné hodnoty. Pokud by dar viděli lidé, potom by to hodnotili jinak než Ježíš: Je hodná, že dala, co měla, ale bylo to málo. Matematiku neošidíš. Avšak Ježíš to viděl jinak: Ženo, neboj se, že bych nevnímal tvoji ochotu a oddanost.
Jak je dobře, že Ježíš vidí věci jinak než my lidé. Díky, Pane, za to.