<< >>

Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.

Žalmy 62‚9

Jedna malá holčička musela v nemocnici podstoupit těžkou a nebezpečnou operaci. Když malou pacientku položili na operační stůl, dřív než začali s operací, řekl jí lékař: „Předtím, než uděláme, abys byla zdravá, musíš tady usnout.“
Těmito slovy ji připravoval na narkózu. A malá pacientka na to odpověděla: „Dobře. Ale když mám usnout, musím se nejprve pomodlit, jak to dělávám doma před spaním.“ A pomaloučku si na operačním stole klekla a vlastními slovy se modlila: „Milý Ježíši, mám teď usnout. Dej mi takový spánek, aby mě tito hodní strýcové a tety uzdravili. Pomáhej mi, abych se ze spánku probrala zdravá a svěží. A potěš prosím mou maminku a tatínka.“
V té chvíli se oči přítomných lékařů a sester zarosily slzami. Jako kdyby se cosi dotklo jejich srdcí. Jeden z lékařů později řekl: „Večer po té operaci jsem se po třiceti letech poprvé pomodlil. Od toho večera jsem se modlíval každý den, a to takovým způsobem, jako naše malá pacientka na operačním stole: na kolenou, nahlas a vlastními slovy. Od té doby jsem jiným člověkem.“

Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Matouš 5‚16

Bohumil Kern - ...věčnost začíná už dnes 27. února 2021 Zamyšlení