<< >>

Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Filipským 4‚8

V helénistickém světě byl dopis poměrně běžnou formou předání poselství, což praktikovaly i křesťanské obce. Výjimkou nebyla ani obec ve Filipech, které píše apoštol Pavel z vězení, kam se dostal kvůli své zvěsti o tom, komu uvěřil.
Pavlově pobídce k přemýšlení nad vším pravdivým, čestným, spravedlivým a čistým docela rozumíme. Jde přece o správné věci, kterým máme při všech těch ostatních tématech, jež se nám denně honí hlavou, věnovat podstatný díl naší pozornosti. V tom samém verši nás však mohou zarazit zvláště poslední slova. Nevybízejí totiž k přemýšlení nad tím, co je dobré a ctnostné, ale k tomu, co má takovou pověst a co se za takové obecně považuje. A v tom je velký rozdíl.
Možná chtěl Pavel po slovech o očekávání blízkého Pánova příchodu v předchozích verších nyní podotknout, že ani s pohledem upřeným do budoucnosti nemáme ztrácet zájem o současné věci, včetně obecně uznávaných etických norem typických pro každou dobu. Na jejich utváření se totiž máme aktivně spolupodílet. Protože snad právě tehdy jsme opravdovou solí a světlem světa.

Pane, uč nás přemýšlet i nad tím, co záměrně nebo omylem přehlížíme a kde náš vliv může přinést Tvůj pokoj a Tvé světlo.

Martin Pavlík

...na Tebe s důvěrou čekáme! 3. června 2020 Zamyšlení