<< >>

Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu. (Titus 2,11–14)

Připadá mi to jako včera, ale ve skutečnosti se to odehrálo před více než padesáti lety. Když jsem byl malý, měl jsem kamaráda, o kterém jsme mluvili jako o D. G. Nevím, co tyto iniciály vlastně označovaly – ale říkali jsme mu tak. Byl to normální kluk a můj dobrý přítel.
Nějak jsme se však jeden druhému ztratili. Když mi pak bylo asi 16 let, naskytla se mi příležitost zajít k němu domů. To, co jsem viděl, mě šokovalo. Po dvorku byly rozházené plechovky od piva. Další pivní plechovky byly rozházené po celém domě. Plechovky byly všude! Během svého krátkého života jsem už viděl hodně plechovek od piva, ale nikdy něco takového.
A tak jsem se přirozeně zeptal: Co se tady děje? Poté jsem se dozvěděl šokující zprávu. Šestnáctiletý D. G. zemřel před pár dny na leukémii a jeho rodiče, kteří nevěděli, co jiného by mohli udělat, uspořádali poslední víkend jeho života pro něj a jeho přátele velkou pivní party.
Byl jsem ohromený hned dvojnásobně. Zaprvé kvůli předčasné smrti chlapce, který býval mým kamarádem. A zadruhé proto, že pivní večírek byl jedinou věcí, kterou pro něj jeho nepochybně dospělí rodiče dokázali uspořádat na rozloučenou.
V té době jsem neměl vůbec žádný problém s pivními večírky. Ale dokonce i moje agnostická a hedonistická mysl zápolila s tím, aby se vypořádala s ubohostí smrti tohoto mého kamaráda. Byl jsem přinucen zabývat se několika důležitými otázkami: Byl útěk před realitou prostřednictvím alkoholu tím nejlepším, s čím mohla tato rodina tváří v tvář smrti přijít? Nezaslouží si život a smrt určitou důstojnost? Má život vůbec nějaký smysl? Mám já, nepokojný teenager, dále pokračovat v životě děleném mezi studium, práci a nesmyslné opíjení se? Ve zkratce, je v životě vůbec nějaká naděje?
Trvalo to další tři roky, než jsem objevil odpověď. A od té doby vedlo to, co Pavel nazývá „blaženou nadějí“ – tedy ona naděje, která převyšuje všechno ostatní – celý můj život.
Z mnoha důvodů slova „mít naději“ více než cokoliv jiného vystihují, co znamená být křesťanem. Ač se můžeme setkat s krizemi a smrtí, víme, že tímto životem vše nekončí. Máme „blaženou naději“ na nový život, až se Ježíš v nebeských oblacích vrátí.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 10. prosince 2019 Zamyšlení