<< >>

Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži – na tu sobotu totiž připadal veliký svátek – požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati z kříže. Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. … Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: „Ani kost mu nebude zlomena.“ A na jiném místě Písmo praví: „Uvidí, koho probodli.“ (Jan 19,31–37)

Jeden učedník měl odvahu zůstat s Ježíšem u kříže. Byl to tentýž učedník, který měl kuráž vejít v noci, kdy probíhal první proces s Ježíšem, do dvora velekněze. Není divu, že měl Jan pověst učedníka, jehož Ježíš miloval. Měl odvahu zůstat s Ježíšem, i když veřejní představitelé věděli, že patří k nejužšímu okruhu jeho blízkých.
Máme-li na mysli tyto skutečnosti, nepřekvapí nás, že Jan ve svém evangeliu píše o věcech, jichž si další tři autoři evangelií nebyli zřejmě vědomi. Potvrzuje, že byl očitým svědkem těchto událostí.
První událostí, o které Jan referuje, je zlomení nohou obou zločinců. I když Římané neměli problém nechat člověka trápit se na kříži po celé dny a pak jeho tělo pohodit mrchožroutům, židovský zvyk byl mnohem milosrdnější. Kniha Deuteronomium určovala, že „když by kdo zhřešil, že by hoden byl smrti, a byl by odsouzen k ní a pověsil bys ho na dřevě, nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě, ale hned v ten den pochováš jej“ (Deuteronomium 21,22.23; PBK).
Nebylo proto náhodné, že židovští vůdci žádali, aby byli ukřižovaní sňati z křížů. V tomto případě to bylo ještě důležitější, protože druhého dne měla být mimořádná sobota, kdy se současně slavily i velikonoční svátky.
Aby žijící zločinci rychle zemřeli, vojáci jim palicí zpřeráželi nohy – Ježíš však byl již mrtev.
Aby se ujistili o tom, že je Ježíš skutečně mrtev, jeden voják mu probodl kopím bok. Vyšla krev a voda. Mrtví lidé běžně nekrvácejí. V případě, kdy dojde k prasknutí srdce, se však krev v srdci smísí s tekutinou v osrdečníku, který srdce obklopuje. Pokud se jednalo o tento případ, pak kopí zasáhlo právě tento vak naplněný tekutinou, což ukazuje na to, že Ježíš nezemřel na svá tělesná zranění, ale v důsledku zlomeného srdce, když nesl hříchy světa.

George R. Knight - Vírou k Pánu se dívej 22. října 2019 Zamyšlení