Kéž Pán prokáže milosrdenství Oneziforově rodině. Několikrát mě potěšil a nestyděl se za mé řetězy; když přišel do Říma, usilovně mě hledal, až mě našel.
2Tm 1,16.17
Vzhledem k závažnosti zločinu, z něhož byl Pavel obviněn, a ke všeobecné nevraživosti vůči křesťanům se jen stěží dalo doufat, že vše dobře dopadne.
V této těžké době povzbuzovaly Pavla také časté návštěvy Onezifora. Tento dobrosrdečný Efezan dělal vše, co bylo v jeho silách, aby apoštolovi jeho vězení usnadnil. Jeho milovaný učitel byl spoutaný kvůli pravdě, zatímco on sám byl na svobodě. Proto nešetřil úsilím, aby apoštolův úděl učinil snesitelnějším.
O tomto věrném učedníkovi Pavel ve svém posledním dopise adresovaném Timoteovi napsal: „Kéž Pán prokáže milosrdenství Oneziforově rodině. Několikrát mě potěšil a nestyděl se za mé řetězy; když přišel do Říma, usilovně mě hledal, až mě našel. Kéž mu Pán dá, aby u něho našel milosrdenství v onen den“ (2Tm 1,18).
Touhu po lásce a soucitu dává člověku do srdce sám Bůh. I Kristus toužil v nejtěžších chvílích svého zápasu v Getsemane po účasti učedníků. Ačkoli se zdálo, že Pavel nese trápení a těžkosti statečně, také on prahl po soucitu a společenství. Apoštolovi, který zasvětil svůj život službě druhým, přinášely Oneziforovy návštěvy radost a povzbuzení. (PNL 283.284; AA 490–493)
Laskavý Pane, vlož do našeho srdce lásku a soucit, abychom byli oporou těm, kdo potřebují pomoc.
