Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
Lukáš 24,30.31
Dnes bude opět mnoho dětí věřit, „že když vydrží nejíst, uvidí zlaté prasátko“. Spousta lidí dnes bude brát do úst jméno Ježíš, budou dělat to, co říkají štědrovečerní tradice, ale s Ježíšem se nesetkají, protože je pro ně jen pohádkou pro malé naivní děti.
Ježíš se v den svého zmrtvýchvstání setkal se dvěma muži, kteří patřili mezi jeho učedníky. Šli spolu možná celou cestu z Jeruzaléma až do Emaus, což trvalo tři hodiny. Přitom jim vyprávěl příběh Bible, ale oni ho ani při tom nepoznali.
Vše se změnilo, když byli u stolu. Pozvali ho na večeři, protože jim s ním bylo dobře. Jeho slova jim vracela naději. Připomínal jim stará proroctví, která hovořila o tom, že Mesiáš zemře, ale pak vstane z mrtvých, a oni si přitom uvědomovali, že jim Ježíš říkal totéž, ale oni to nechtěli slyšet.
Pak vzal Ježíš do rukou chléb. Začal ho lámat, podával jim ho a v té chvíli ho najednou poznali. Lukáš píše, že „se jim otevřely oči“. Konečně poznali, že Ježíš žije. Chtěli mu klást spoustu otázek, ale on jim najednou zmizel z očí, protože už věděli vše, aby se jejich smutek mohl proměnit v radost.
V dnešní den zaznívá jméno Ježíš po celém světě. Lidé mluví o malém „Jezulátku“ a jeho příběh považují jen za pěknou pohádku nebo tradici, kterou je dobré dodržovat. Přeji si, aby se i jim otevřely oči a oni uviděli Ježíše. Ne to miminko v Betlémě, ale Ježíše Krále, který porazil ďábla a může zlo v nás nahradit dobrem a láskou. Nejen na jeden večer v roce, ale napořád.
