<< >>

Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Efezským 4‚31.32

Toužíme po tom, aby ti druzí na nás byli laskaví, milosrdní a aby nám odpouštěli? Chceme být i my laskavější a odpouštět druhým? Proč tomu tak není? Proč se nám to nedaří? Není to neuvědoměním si toho, že chyba je i na naší straně? A vůbec – ve své podstatě jsme na tom všichni stejně!
Jedna praktická a užitečná rada Ježíše Krista říká: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi.“ (Mt 7‚12) Pokud tedy chci, aby ti druzí byli laskaví ke mně, měl bych s tím začít sám. Chci-li, aby ti druzí byli ke mně milosrdní a odpouštěli mi, měl bych jim i já prokazovat milosrdenství a odpouštět jim.
Jenže ono nám to jde tak trochu „proti srsti“! Pokud ale přijmeme to, že „Bůh v Kristu odpustil nám“ (Ef 4‚32), budeme mít mnohem menší problém s tím, abychom byli laskaví a milosrdní vůči druhým a dokázali jim odpouštět.
Přirozeným důsledkem pak bude to, že z našeho života bude mizet tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání na druhé atd.

Bože, jak moc toužíme po tom, aby mezi námi bylo víc laskavosti a odpuštění! Prosíme Tě i pro dnešní den o Tvoji sílu, protože my sami to nedokážeme.

Libor Škrla

...na Tebe s důvěrou čekáme! 1. srpna 2020 Zamyšlení