Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas: „Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, i já se budu smát, až budete v bídě…“ Př 1,20–26
Jen málokdo si správně uvědomuje, jak dalekosáhlý vliv mají slova a činy. Chyby a omyly rodičů mají často ty nejzhoubnější účinky na jejich děti a děti jejich dětí, i když původci chyb již dávno leží v hrobě. Každý člověk určitým způsobem ovlivňuje druhé a za následky tohoto vlivu je zodpovědný. Slova a skutky jsou nakažlivé a náš pozemský život v nich bude zjevný ještě dlouho po naší smrti. Vliv, který mají naše slova a skutky, se také zpětně projeví na nás, buď blahodárně, nebo zhoubně. Mělo by nás to vést k tomu, abychom se v pokorné modlitbě obraceli k Bohu s prosbou, aby nás řídil svou moudrostí.
Gedeón byl ve svých zásadách pevný a nesmlouvavý, v boji pak „muž udatný“. Dopustil se však chyby, která přivedla jeho rodinu a celý Izrael do neštěstí. Období klidu, které přichází po velkém boji, skrývá v sobě často větší nebezpečí než doba válečná. A tak se stalo, že tentýž muž, který lid kdysi vytrhl z modlářství, jej odvedl od Boha.
I nejmoudřejší se může mýlit a nejsilnější může klopýtnout. Je třeba, aby naši stezku stále osvětlovalo světlo shůry. Jistí si můžeme být jen tehdy, když se bezvýhradně svěříme tomu, který řekl: „Následuj mne.“ (PP 415.416; PP 555.556)
Všemohoucí Bože, ať nás dnes vede Tvoje moudrost, abychom nezbloudili.
