<< >>

Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. Žalm 43‚5

Starosti, problémy, stres či deprese jsou, žel, běžnou součástí lidského života na této zemi. Lidé to řeší různě. Někdo propadá sebelítosti, další bere antidepresiva a jiný problémy utápí v alkoholu. Přibývá lidí, kteří přebíjejí stres adrenalinem ve sportu, zábavě nebo hazardu. Většinou bez úspěchu. Dokonce roste počet lidí, kteří řeší své problémy sebevraždou.
Žalmista nabízí netradiční způsob řešení – čekání. Ve světě plném rychlých a instantních řešení je to nepopulární rada. Čekej. Čekej na Hospodina. Proč bych měl čekat?
V závěru dnešního textu žalmista vyznává: „On je můj Bůh.“ Osobní, blízký Bůh. Přítel. Čekání najednou dostává jiný rozměr. Už nejde o ztrátu času, ale o pozvání na schůzku s přítelem, kterému se mohu svěřit se vším, co mne tíží. Pokud zůstanu se svými starostmi sám, tak je nevyřeším. Bůh mne zve na pravidelná každodenní setkání, kde se mohu se vším svěřit.
„Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“ (1. Petrův 5‚7) Úžasná nabídka.
Čekání jako proces zklidnění. Čekání jako meditace. Čekání jako prostor na setkání s Bohem. Úžasná rada.

Dobrý Bože, děkuji Ti za možnost čekání – setkávání s Tebou, díky kterému mohu měnit starosti v radosti.

Daniel Dobeš

...na Tebe s důvěrou čekáme! 2. srpna 2020 Zamyšlení