<< >>

Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. 2. Korintským 3‚18

Odhalit tvář znamená dovolit druhým podívat se na mou skutečnou podobu. Tvář je to první, na co se díváme, když se s někým potkáme. Z tváře se snažíme zjistit, jak se ten druhý cítí, jestli třeba někam spěchá, jestli je nad něčím zamyšlený, jaké prožívá vnitřní pocity, abychom věděli, jak máme reagovat a naladit na jeho vlnu.
Tvář toho často prozradí víc, než bychom si přáli. Někdy proto svou tvář raději „zahalujeme“ třeba úsměvem, protože nepovažujeme za bezpečné prozradit, jak je nám uvnitř. Nikdo se přece nechce dívat na smutnou nebo uplakanou tvář.
Jenže co když právě to, co potřebuji nejvíc, je to odhalení? Odhalení proto, abych neztrácel zbytečně energii sebeobranou, ale mohl více investovat do skutečných, uzdravujících vztahů? Odhalená tvář totiž znamená uvolněnou tvář. Tak si představuji Ježíše, který mi pomáhá získat odvahu a svobodu odložit krásný, ale umělý úsměv, aby mě mohl „nasvítit“ a tím i uzdravit a uvolnit. Netvrdí, že se pak budu pořád smát. Pouze to znamená, že budu moct být konečně sám sebou a že ti, kteří se na mě podívají, rozpoznají Ježíše.

Pane, uvolni mou svázanost a můj strach se Ti vystavit.

Tomáš Dymáček

...na Tebe s důvěrou čekáme! 14. září 2020 Zamyšlení