Ohlédnutí za manželskými víkendy

Co se Manželských setkání týká –jsem již trochu zkušenější „harcovník“.

Jezdíme s manželem pravidelně a víme, co asi tak můžeme očekávat – krásně prožité dny, které upevní náš vztah. Přiznám se, že tentokrát se má očekávání (Manželského víkendu) omezila na příslib odpočinku od každodenního užívání si na mateřské dovolené (od celodenního vaření, krmení, přebalování výsledků vaření a krmení, nikdy nekončícího poklízení, jekotu dětí, atd…). Znovu si alespoň na pár chvil budu hledět s manželem V KLIDU do očí a povedeme smysluplný rozhovor :-). Téma je zajímavé (Uzdravení rodinných vztahů), sice o něm spoustu věcí vím a také jsem již ledacos prožila, ale není na škodu si věci zopakovat.

Nebyla jsem připravena na tak skvěle zvládnutý program, přednášky i vedení. Na to, že budu hltat každé slovo a že jím budu nasycena. Ani na to, že si jasně uvědomím, kde ve svém manželství dělám chybu a co bychom s manželem měli změnit. Překvapil mne ten příval očistných a uzdravujících emocí bez pocitů trapnosti. A jsem ráda, že můj manžel i ostatní páry také prožívali silné chvíle.

Pán Bůh se zase jednou mocně dotkl mého srdce a za to Mu patří chvála a dík. A také manželům Ejemovým, kteří do toho dali všechno a stali se Jeho nástroji.

Petra Smolková

To se tam jedeš setkat se svojí manželkou? Takovéto otázky mi položil kolega z práce, který se ptal, kam jedu na víkend. Samozřejmě mu stačila odpověď, že se jedná o tematický víkend pro manželské páry plný nových informací a zkušeností. I se mu líbilo, že vlastně jako manželé budeme mít čas na sebe bez dětí. Kolegu jsem v podstatě odbyl, ale otázka zůstává –kdo se s kým vlastně setkává? Jde asi o setkávání na více úrovních. Na té partnerské úrovni se totiž skutečně jednalo o setkání nás dvou –manželů. Žijeme sice vedle sebe každý den, prožíváme spoustu věcí společně, spíme vedle sebe. Ale vlastně na sebe nemáme čas. Tolik věcí nějak plyne, má se zařídit, udělat, jsme vtahováni do aktivit, které už třeba ani nechceme. A důsledkem je, že na toho nejbližšího nemáme čas. Mohu říct zpětně, že to bylo skvělé setkání s mojí manželkou. Nikam nespěchala, nepotřebovala pořád někde něco udělat a zařídit. Možná i já jsem byl trochu jiný, když jsem si nemohl zasednout za klávesnici svého časožrouta. Bylo to prostě skvělé víkendové rande.

Další úroveň setkání byla s druhými páry. Některé jsme znali a jiné ne. V malých skupinkách jsme se spolu sdíleli o to, co prožíváme. Zejména tedy na téma celého víkendu „Uzdravení rodinných vztahů“. Třeba jsme se pokusili v naší skupince si povědět o svých rodičích. Ale tak, že jsme partnerovi sdělovali své pocity z jeho rodičů. Jak jsme viděli jeho rodinu „zvenku“jako pozorovatelé. A dozvídali jsme se nové věci. Jak to, že jsme si je neřekli už dávno? Asi na to nebyl čas. Nebo jsme prostě necítili potřebu mluvit. A tak zůstalo mnoho nesděleno, co nás mohlo lépe připravit na problémy, které pak přišly. Po bitvě jsme všichni generálové.

A třetí úrovní setkání bylo vytržení z našeho zaběhlého života a prostředí. Sobota bez sobotní školy a bez kázání –a přesto plná společenství a duchovních témat. Odpoledne jsme měli čas vyjít z uzavřeného prostoru do přírody. Okolo střediska, kde jsme byli ubytovaní –tedy v Orlických horách a ve výšce nad 700 nad mořem –bylo spousta lesů a turistických značek. Vylezli jsme na blízký Špičák s výhledy na celé Orlické hory. Viděli jsme i zasněžené vrcholky a prý byly vidět Krkonoše. Sluníčko svítilo a tak nějak se přeneslo zvenku i do duše.

To že se vlastně tak moc –po pětadvaceti letech manželství –neznáme, nám připomněla přednáška o vlivu fungování rodiny našich rodičů na nás a na roli každého z nás v naší rodině. Dozvěděli jsme se, že muži někdy hrají v rodině ženskou roli, ale mnohem častější je případ, že žena hraje roli mužskou. Tu roli si někdy volíme, ale častěji se stává, že jsme do ní postaveni. To o rolích jsme ještě asi věděli, ale jaké to může mít následky, nás docela překvapilo. Tělesně jsme sice stopro muži a krásné ženy, ale na úrovni psychiky to tak není. Muž má totiž v sobě jakýsi obraz ženy resp. ženskosti a žena má v sobě obraz muže resp. toho, co považuje za mužskost. A v tom je právě ten zakopaný pes. Pokud hrajeme jinou roli, pak to má vliv nejen na nás samotné, ale i na naše blízké –děti si pak třeba mají zkreslený či jinak pokroucený obraz budoucího partnera a pak mohou mít problémy s budováním vztahů.

Tak a teď už jsem doma, zase buším do klávesnice a žena opět nemá čas, musí něco připravit na zítřek. Je to zase zpět ve starých kolejích? Může být, a pokud na to prožité zapomeneme, tak brzo bude. Vjet do zaběhlých schémat je tak snadné…Jedno poznání jsme si přeci jen odnesli. Vztah rodinný, třeba otec a syn, ten bude pořád. Třeba lepší nebo horší, ale nikdo ho nikdy nemůže zrušit. Partnerský vztah je ale třeba budovat. A to i v rodině, kde jsme „svázáni“dětmi. Můžeme totiž nějakou dobu fungovat „jen jako rodina“a skoro zapomenout na vzájemný vztah. Partneři jsme byli před tím, než přišly děti a zase budeme, až naše děti z klícky vyletí.

Luděk Bouška

Manželáky jsou místo, které rezonuje mým tužbám a mému poznání. Hodně z toho, o čem se tam povídá, jsem si vyčetla z knížek, hodně toho jsem si vysnila a na manželkách to pro mě dostalo pojmenování a návod, jak to uvést do praxe. A také vzory, že to není moje utopie, ale možná realita. I když jsem moc dlouhé období měla pocit, že to ovoce, kvůli kterému se tolik angažuji, snad nikdy nedostanu.

Na víkendovku jsem šla proto, aby si to poslechl manžel a snad se stal zázrak a něco se u nás pohnulo. Ale manžel mi předem řekl, že se tam nenechá předělávat. Ach jo. Přesto jsme přijeli. A fungovali, přesněji nefungovali, tak jak to u nás běžně chodí.

Opět byly informace zajímavé, opět bylo čemu se přiučit, opět se mi točilo hlavou, co udělat pro to, aby se ty informace co nejvíc dostaly do mladých rodin, aby si ten svůj vztah budovaly od počátku lépe, protože to má dopad na celý chod rodiny.

A nadále jsem zápasila se svou samotou, nepřijetím, s tím že se stejně o všechno musím starat sama. A když bylo nejhůř, utekla jsem a šla bez přemýšlení po nějaké cestičce a bezmocně volala do nebe o pomoc. Slíbila jsme udělat cokoliv, aby bylo lépe.

A právě to se stalo. Boží zásah v tom prostředí, to je pro mě ten nejsilnější zážitek. Já jsem věřící, proto můj vklad bude větší. Nebo ještě větší. Nebo mnohem mnohem větší. Na konci pobytu jsme minulé vložili do skartovačky a Pán udělal skartování v srdci. S úžasem jsem sledovala, co všechno ve mně změnil, kam až mně posunul. A zas o kousíček víc pochopila, jak jinou podobu má jeho spravedlnost. Není o rovnocennosti, je o dávání. Dávání ne z vlastní síly, ale dávání, protože Bůh je láska, milost. Já jsem už neměla víc sil na dávání, cítila jsem se úplně vyčerpaná a bojovala jsem o vlastní síly. Ale Pán má zásob bez omezení a tak mi nadělil a dávala jsem z Jeho zásob.

Nejsem schopna vložit do slov, jak velký ve své moci a možnostech pro mě v tom čase byl, nevložím do slov Jeho blízkost, Jeho účast, důvěrnost, intimitu. Vím však, jak vypadá, když v tom manželském trojúhelníku je tady to spojení silné, pevné. Když je jedna strana toho trojúhelníku pevná. Protože od toho může pokračovat budování dalších stran. Možná je to pro mě jen ukázka něčeho dalšího, co přijde v budoucnu. Byla to ohromující ochutnávka.

Co nám ten víkend přinesl? Mně přinesl, že minulé je skartováno. Nám přinesl nový start. Opět na začátku, jinak. S vůlí dělat jinak, lépe, víc ke prospěchu všech. Víc naslouchat a přemýšlet a domlouvat se. A první ovoce se dostavuje. Přes děti. Jsou ohromně citlivým barometrem a hned ukázaly změnu.

Díky Bohu, díky všem jeho ovečkám, které ochotně a rády kráčejí, jak je vede.

Nina

Koruna posiluje, potencionální zájemci o koupi evropské měny, která brzy začne platit i u nás, jsou v nejistotě –koupit dnes a zítra se dočíst, že jsem mohl počkat a ještě víc vydělat na novém kursu? A co když koupím pozdě, neoslabí koruna během jednoho dne tak, že svého váhání budu litovat? To jsou opravdu těžké zápasy lidí, kteří mají kapitál a bojí se o něj –nakonec pád měny v padesátých letech si ještě naši otcové dobře pamatují…

Investovat do vztahu? Vždyť mně ještě manželka vaří a pere, nakonec vždy najdu košili do sboru vyžehlenou ve skříni. A konečně –v Bibli je psáno, že by mě měla poslouchat, tak ty její stesky blahosklonně přehlédnu –vždyť si může promluvit s diakonem, nebo kazatelovou –Ti ji musí přece vysvětlit, jak funguje manželství…
Investovat do manželství se musí bez ohledu, jaký je momentálně kurs. Ale jaké prostředky do něj vkládat, to už je jiná písnička, v tom si už mnozí z nás nejsme tak jisti. Mám nosit manželce více peněz? Nebo ji zahrnovat dary? Nebo snad každý den přinést kytici? Nebo ji se svými bolavými zády začít nosit na rukách, jak jsem jí kdysi sliboval? Kdo mně poradí? Ano –to je ta správná otázka –na rady můžu zajít a dostane se mně jich za týden dostatečné množství, abych svoje investice správně umístil a zvolil portfolio, které neztratí hodnotu.

Nebojte se změnit svůj opatrný přístup k spravování vašeho společného jmění, rozmnožte ho v požehnání, které zkvalitní váš vztah, načerpejte nové poznatky a sílu k dalšímu životu v partnerském vztahu na Manželských setkáních nebo na Manželském víkendu.
JF

PS.: Poslední setkání investorů proběhlo v rekreačním středisku Hnačov pod vedením manželů Ejemových, Smolkových a Krausových o víkendu 4. –6. 4. 2008. Načerpali jsme nové poznatky, objevili nové možnosti, jak vylepšit to jedinečné, Bohem požehnané, žel člověkem často zanedbávané spojení dvou lidí v manželském svazku. Nejčastější povzdechnutí těch starších: „Škoda, že jsme nemohli začít svoje manželství vyzbrojeni těmito informacemi, mohli jsme předejít řadě nedorozumění…“Nečekejte na lepší kurs, investujte hned, zde se spekulace nevyplácí…