Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře; proč se budeš ničit? Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen; proč bys měl zemřít mimo svůj čas? Kdo se bojí Boha, ujde obojímu.
Kaz 7,16.18 (ČSP)
Nejsou to zvláštní verše? Ale i ony jsou v Bibli. Jak jim rozumět? Vždyť přece Bible nás vede k tomu, abychom byli horliví. Vlažnost není v Bibli schvalována. Jenomže horlivost mnohdy také ne. Pavel byl horlivý pronásledovatel církve (Ga 1,13). Ježíš nás vede k obezřetnosti, abychom nevěřili všemu (Mt 24,4.23–26). A vůbec, je možné, aby někdo byl příliš moudrý a příliš spravedlivý? Vždyť čteme: „Není na zemi člověka spravedlivého…“ (Kaz 7,20). O čem tedy Šalomoun hovoří? Varuje před extrémem. Český studijní překlad Bible verš osmnáctý překládá: „Bohabojný člověk se vyhne jak zákonictví, tak liberalismu.“ Slovo na cestu uvádí: „Měj uctivou bázeň před Bohem a uchrání tě obou extrémů.“
Někteří lidé se příliš podceňují a poukazují na svoji duchovní nedostatečnost. A právě jim Ježíš adresuje: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.“ Jiní jsou zase velmi razantní a „moudří“, a to i ve chvíli, kdy by měli být naopak pokornější. „Pane, ty mi chceš mýt nohy? Nikdy mi nebudeš mýt nohy! … Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ (J 13,6–10). A vzpomeňme na Petra, jak mečem brání Ježíše, a pak jej zapírá. Vyznává Krista, a zároveň jej zapřísahá, že nesmí zemřít. Ne, není to pobídka k vlažnosti, ale obrana před krajností a extremismem. Je to povzbuzení pro ty, kdo žijí v neustálém strachu ze své duchovní nemohoucnosti, ze svých hříchů a nedokonalosti, a zároveň varování pro ty příliš horlivé. „Kdo se bojí Boha, ujde obojímu“ (Kaz 7,16–18). Díky, Pane, že nás vedeš k vyváženosti.