Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
Iz 2,3
Kolikrát jsem slyšel od těch, kteří byli seznamováni s Božím slovem a blížili se k rozhodnutí křtu, že ještě nejsou dokonalí. Že jim ještě mnoho chybí k tomu, aby žili svůj život plně podle Boží vůle. Ano, mají pravdu. Nikdo není dokonalý, a to v žádné fázi svého života. Ale můžeme s Boží pomocí růst. Růst k obrazu Božímu. Uvěřili jsme, zastavili jsme se na své dosavadní cestě (tedy činili pokání), nasměrovali jsme se na cestu doporučenou Bohem (znovuzrození) a vykročili (křest). Když se narodí dítě, neumí chodit, neumí mluvit a všechno se postupně učí. A přesně o tom čteme v biblickém textu: „Bude nás učit svým cestám…“
Poctivě přiznáváme, že nejsme dokonalí. Co všechno jsme se ještě nenaučili! Je to přirozené, protože i lidské přísloví říká, že se člověk učí celý život. Učme se, ale nebuďme zarmoucení, že nám to v životě zas až tak nejde. Bůh je trpělivý učitel. A pokud se opravdu chceme učit a to, co se naučíme, chceme uplatnit v praxi, potom je to v pořádku. Ani apoštol Pavel nedělal nic jiného: „Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli…“ (Fp 3,12–14). Díky, Pane, že se mnou máš takovou trpělivost a stále jsi ochoten mne učit.