Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.
J 1,1.2
Ale ještě nejsme u konce s vysvětlením, proč se Bůh představuje jako „Slovo“.
Komunikace nemůže být nikdy jednosměrná. Komunikací se rozumí vyjadřování se, ale i naslouchání. „Umět naslouchat je základní stavební kámen vztahu. Není možné dostatečně zdůraznit, jakou máme nesmírnou potřebu, aby nám někdo naslouchal, bral nás vážně a chápal nás. Nikdo se v tomto světě nemůže svobodně rozvíjet a dojít plného života, když necítí, že mu alespoň někdo rozumí“ (Dr. Paul Tournier). Jedno bez druhého není komunikace. Pouze mluvení je monolog a pouze naslouchání může být vnímáno jako projev nezájmu.
Co z toho vyplývá? Že Bůh nám chce i naslouchat. Můžeme se na něho obracet se svými otázkami, neporozuměním, námitkami, ale i děkováním či prosbami a On je ochoten nám naslouchat. A protože jde o komunikaci, tak i odpovědět. Ale u komunikace není pouze důležité, CO říkáme, ale také JAK to říkáme. Jakým způsobem s námi Bůh komunikuje? Vzpomeňme si na verše o tom, že jeho myšlení o nás je pouze myšlení v souvislosti s naším pokojem (Jr 29,11), že když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře (Mt 9,36), že daleko je Bůh od svévole a bezpráví (Jb 34,10), že je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat (Jb 37,23). Také v mnoha dalších verších se jednoznačně ukazuje Boží láska k nám lidem. I to se skrývá za výrazem „Slovo“.