Kdo může vědět, co je v životě člověku k dobru?
Kaz 6,12
Zřejmě nejsem sám, který používá v závěru dopisu, zprávy nebo mailu slova: přeji ti všechno dobré. A myslím to upřímně. Otázkou je, zdali jsme schopni rozpoznat, co je a co není pro nás nebo pro druhého dobré. Momentálně se cítíme dobře. Všechno se nám daří, slunce svítí, vztahy fungují, zdraví slouží, děti rostou… A co když se nedaří? Slunce nesvítí, v práci jsme dostali výpověď, prší, když potřebujeme, aby bylo hezky, auto nás zlobí, a ještě k tomu nás pobolívá zub. To samozřejmě není dobře. Ale jsme si tím jisti? Co když prší proto, že se máme věnovat jiné činnosti, než jsme původně chtěli, protože i když nám to nepřipadá, je důležitější. Co když v čekárně u zubaře na nás „čeká“ někdo, kdo se potřebuje vypovídat ze své duševní bolesti, a naše slova ho povzbudí. Co když jiné zaměstnání, které si budeme muset najít, bude lepší než to dosavadní, a ještě k tomu budeme moci někoho přivést k Bohu… Kdo může vědět, co je v životě člověku k dobru? Věděl Josef, kterého prodali jeho vlastní bratři do otroctví, že to je vlastně dobře? (Aniž bych omlouval zlý a nepřijatelný skutek bratrů.) Máme pocit, že dnešní den je a bude dobrý? Potom je to moc dobře. Máme pocit, že dnešní den není a nebude dobrý? I to může být dobře. Jen to zatím ještě nevíme. Spoléhejme na Boha a jeho vedení. Naše důvěra je víc než to, jestli se cítíme momentálně dobře, nebo špatně.