Ve třetím roce kralování Jójakíma, krále judského, přitáhl Nebúkadnesar, babylónský král, k Jeruzalému a oblehl jej. Panovník Hospodin mu vydal do rukou judského krále Jójakíma a část nádob Božího domu. Da 1,1.2a
Dovolím si nejdříve malý vhled do dějinných souvislostí. Izrael po dlouhém období v egyptském otroctví přichází do zaslíbené země a má dobré vyhlídky. „Vždyť Hospodin přiřkl Izraeli vše dobré“ (Nu 10,29). Žel, lid chtěl podle vzoru okolních národů krále. Navíc „… mě opustili… Nechodili po mých cestách, neřídili se tím, co je správné v mých očích…“ (1Kr 11,33). Dochází k rozdělení Izraele s tím, že severní část se dostává pod nadvládu Asýrie a jižní pod nadvládu babylónské říše. A v této době vstupujeme do děje Danielovy knihy.
Když čteme počátek této knihy, může se nám zdát, že Boží lid utrpěl porážku. Severní i jižní království se ocitají pod jhem nepřátelských mocností. Protože se ale jedná o Boží lid, potom by z toho vyplývalo, že porážku utrpěl Bůh. Dokonce se to může jevit jako velká Boží porážka. Proč to Bůh dopustil? Proč je nezachránil? Proč nechal zničit svůj chrám?
Myslím, že i dnes si můžeme klást stejné otázky. Proč jsem přišel o práci? Proč ten můj život neběží jinak a lépe? Proč jsem nemocný? Platí to i v duchovní oblasti: Proč Bůh ještě nezasáhl a kdy tedy konečně přijde? Bible nemluví o životě bez problémů, ale zároveň představuje Boha, který stojí nade vším. Jak to mohu tvrdit právě v této souvislosti? „Hospodin mu vydal do rukou…“ Nestalo se nic, co by Bůh nepřipustil. On je nade vším. Důvěřujme Bohu. Některé dary a zaslíbení se plní už nyní, jiné se splní až jednou na nové zemi. Ale jisté je, že Hospodin má všechno ve svých rukou.