Jsi spravedlivý, Hospodine, i když s tebou vedu spor.
Chci s tebou mluvit o tvých soudech: Proč je úspěšná cesta svévolníků? Všichni, kdo se dopouštějí věrolomnosti, žijí si v klidu.
Jr 12,1
Otázka, jak je možné, že se těm, kteří neberou Boha vážně, daří dobře, je v Bibli vzpomínána několikrát (Jb 21,7; Ž 73,3). Ovšem u Jeremjáše jí něco předchází. Vím, konstatuje pisatel, že jsi, Bože, spravedlivý. A právě proto musím s Tebou vést spor. Jak můžeš, když jsi spravedlivý, takové věci dopustit?
Jak si může pisatel dovolit takto polemizovat s Bohem? Není to nevhodné, až troufalé? Pokud by člověk takto hovořil s generálním ředitelem společnosti, ve které pracuje, je otázkou, jak dlouho by ještě v dané společnosti pracoval. Je přece třeba respektovat určitou hierarchii ve společnosti. Když pokládají novináři vysoce postaveným lidem nepříjemné otázky, při kterých se mají zodpovídat ze svých „zvláštních“ rozhodnutí, často odpovídají „no comment“, tedy „nebudu to komentovat“. My víme, že Bůh je spravedlivý. Ale přesto můžeme mít pochybnosti. Pak se můžeme Boha dotazovat, můžeme s ním polemizovat na modlitbách. Náš nebeský Otec, když se jedná o upřímnou, ze srdce jdoucí polemiku, nehodnotí naše volání jako něco nežádoucího a nevhodného. Jako milující Bůh nám rozumí a má i pro takové otázky pochopení. Odpovědí není ani výtka, ani obrana tím, že to nebude komentovat, ale buď dostaneme odpověď skrze Bibli, nebo při modlitbě, anebo přijde uklidnění do našich srdcí, když se vírou opřeme o svého Boha, byť bychom momentálně něčemu nerozuměli. Díky, Pane, že máš s námi takovou trpělivost a tak laskavě s námi jednáš.