Modlil se k Hospodinu a řekl: „Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.
Jon 4,2
Jonáš vyjmenovává samé pozitivní vlastnosti Boha, a přitom mu je vyčítá. Důvodem je to, že Bůh touží zachránit národ Asyřanů, který je vůči Izraelcům nepřátelský. Navíc je zřejmé, jak Bohu i na tomto národu záleží, protože dvakrát posílá Jonáše, aby mu přinesl poselství záchrany. A s tím se prorok nedokáže smířit. Přece „normální“ je, že když někdo druhému ubližuje, je za to potrestán. Ne že mu je ještě nabízena záchrana.
Možná je to běžné z lidského hlediska, protože to zapadá do našeho vidění spravedlnosti, ale Bůh vidí věci jinak.
Jonáš zde vlastně říká: „Já jsem to věděl…“ Potvrzuje tím, že má takovou zkušenost a nemůže tomu být jinak. Vyjadřuje jistotu, že Bůh je milostivý. Dávat někomu milost, to je výsada, kterou má pouze Bůh. Ale Bůh je také plný slitování, je shovívavý a nesmírně milosrdný. Se svojí milostí nešetří. Je ochoten ji dávat všem, kteří ji chtějí opravdově přijmout. A dokonce jej jímá lítost a slitovává se i nad zlem (viz ČSP). Ale to ještě není všechno. On je ochoten odpustit i nepřátelům Božího lidu (k čemuž Jonáš ochoten nebyl), pokud jeho nabídku vezmou vážně. Z našeho pohledu mohou být lidé, kteří si nezaslouží, aby jim Bůh vůbec nějakou nabídku dával. Ale Bůh nabízí svoji pomoc a záchranu všem. Není úžasné mít takového Boha? Díky, Pane, že jsi právě takový.