Ale on jí neodpověděl ani slovo.
Mt 15,23
V čase popisované události se Ježíš pohybuje na severozápadní hranici Galileje. Je na pomezí Galileje a Sýrie, tedy na pohanském území. Kananejská žena, která k Ježíši přistoupila, nebyla Židovka, ale pohanka. A právě ona se obrací na Ježíše a prosí ho o pomoc. Jestliže ho oslovuje „Pane, Synu Davidův“, potom je jasné, že jej pokládá za svého Pána a Mesiáše. Prosí o smilování nad nemocnou dcerou, ale také nad sebou, protože si uvědomuje, že jakýkoli zásah v její prospěch je pouze věc Boží milosti. Příkladná žena. O to je zvláštnější, že Ježíš neodpovídá a mlčí. Mohli bychom hádat, co chtěl Ježíš svým mlčením učedníkům sdělit. Ani pisatel to totiž nevysvětluje. Není však důležité, že Ježíš mlčí, důležité je, jak se zachovat, když mlčí. A to nám ukazuje zmiňovaná žena.
Žena se neuráží ani po poměrně příkrých slovech, která Ježíš přece jenom pronesl. Nenechává se odradit. Opakovaně prosí, klaní se a tím znovu a znovu uznává Ježíše za svého Pána. Nezahořkne, ale naopak je trpělivá, vytrvalá, a přes to všechno zůstává uctivá. Dokonce Ježíšovo podobenství převypráví ve svůj prospěch a prosí alespoň o „drobty, které padají ze stolu“. Jaký je závěr? Ježíš chválí velikou víru ženy a vyslýchá její prosbu. Zdá se nám někdy, že Ježíš mlčí, kdy by mlčet neměl? Má k tomu určitě své důvody, i když my nevíme jaké. Matouš nám dává prostřednictvím této ženy návod, co v takových chvílích dělat. Ona je příkladem víry, která se nenechá odradit. A následně přichází Ježíšovo kladné ohodnocení a jeho pomoc. Děkujeme, Pane, za tento návod.