Konečně vás, bratří, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši, abyste vždy více prospívali v tom, co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu.
1Te 4,1
I když se to dnes, v době bezmezné svobody, nezdá, lidé neradi vystupují „z řady“. Můžeme to pozorovat v souvislosti s módou i s obecnými názory ve společnosti. On nepije ani nekouří — je nějaký divný. Ona se vdává, protože nemíní měnit partnery a žít bez oddacího listu — je nějaká divná. Za každou cenu, i k vlastní škodě, chce být korektní a nelhat — je nějaký divný. A tak by bylo možné pokračovat. I když je společnost názorově rozdělená, přesto se většinou každý připojuje k nějaké názorové skupině.
V tomto verši nás Pavel vybízí, abychom žili tak, jak se líbí Bohu. A to je právě to, co je sice normální, ale ne běžné. Normální je žít podle návodu Stvořitele, ale běžné to není. Kdo chce žít tak, jak se líbí Bohu, „vybočuje z řady“. Ve Starém zákoně čteme, že ten a ten král dělal to, co je v očích Hospodinových zlé. Možná ne v očích lidí, ale v očích Božích ano. A tak je tomu i dnes. Dělat věci, které se jeví lidem jako „normální“, tedy běžné, neznamená, že to tak vidí i Bůh.
Můžeme mít pocit, že se příliš odlišujeme svým postojem k životu nebo charakterovým založením. Může nám to snad někdy i překážet. Ale Bible nás ujišťuje, že je to tak v pořádku. Důležité totiž je, abychom se líbili Bohu. Pokud jsme zaskočeni tím, že nás Bůh vybízí k normálnosti, nikoli běžnosti, potom tím buďme povzbuzeni, protože tak je to pro nás nejlepší.