Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.
Mt 11,29.30
Prožíváme mnoho pozitivního, ale také negativního. Žijeme ve složité době, která nám obrací život naruby. Máme řadu otázek, úkolů, pochybností… A do toho přicházejí slova Ježíše: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (v. 28). Slova, která často čteme a používáme. Najdeme je mezi novoročními verši, dovoláváme se jich, když nevíme, jak dál. Zní povzbudivě a máme je rádi. Přinášejí jistotu. Ale následně zazní falešný tón. Chceme se zbavit ujařmení, které nás tíží, a Ježíš nám říká, že nám pomůže tím, že nám dá jiné jho. Jeho jho. Tak jak to je? Dá mi Ježíš odpočinutí, nebo jho? Co nám to Bůh nabízí? Jako by šlo pouze o výměnu jha. Není tedy jednodušší nechat si to svoje? „… já vám dám odpočinout.“ Odpočinout? Dá nám další jho. Jako by nám nestačilo to naše. Někomu se tak může zdát, že křesťanství je vážná, nelehká a obtížná zkušenost. Nepopírám, že i život křesťana nemusí být vždy procházka růžovým sadem. Ale Ježíš nás chce právě té zátěže zbavit. Dát nám něco, co je mnohem lehčí, co je dokonce příjemné a dobré (viz ČSP a B21). Ježíš zaslibuje odpočinek všem, kteří jdou životem a jsou upracovaní, až udření. Zaslibuje také odpočinek těm, kdo duševně strádají, mají problémy ve vztazích, nebo naopak problémy dané tím, že jsou sami. Ježíš zaslibuje pomoc těm, kdo mají duchovní problémy spočívající v neodpuštění, ve vině, v beznaději… On nabízí pomoc a odpočinutí všem. A my můžeme za to pouze děkovat.