Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.
Mt 11,29.30
Ještě jednou se vraťme k textu o Ježíšově jhu. Již jsme vzpomínali, že jho bylo zařízení, které dávalo možnost, aby byla zapřažena dvě zvířata do páru, a tím si mohla rozložit náklad mezi sebou. I Pavel uvažuje stejně a říká, byť v přeneseném slova smyslu: „Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími!“ (2K 6,14).
Jde totiž vždy o to, čí jho nesu a s kým jdu. Ježíš říká, abychom vzali na sebe jeho jho: Zapřáhněte se se mnou. Neste místo svého jha to moje jho. Jestliže bereme na sebe Ježíšovo jho, potom to ale znamená, že je neseme spolu s Ježíšem Kristem. Ježíš nám nabízí jeho jho, aby mohl být také „zapřažen“ do našich životních okolností. Jho má ještě jednu výhodu: vede a nepustí zvíře z daného směru. Lidé dnes nechtějí být čímkoli svazováni. Vnímají to jako projev nesvobody. Ale my jsme vždy něčím svázáni. Naším přáním, našimi představami, představami jiných lidí, módou atd. Vždy nás něco nebo někdo koriguje v našich životech. Jde pouze o to, jestli je to pro nás to nejlepší. Křesťan může být rád za usměrnění od Ježíše skrze jeho jho. A pokud jsem usměrňován Ježíšem, mám jistotu, že v životě „nešlápnu vedle“. Jeho jho je pomocí, nikoli zátěží. Není nám nabízeno proto, abychom je nesli, ale aby nám pomohlo nést zátěž života. Skrze jho nenese člověk břemeno sám, a ještě je korigován, aby „nešlápl vedle“. „Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho“ (Ga 5,1).