Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“
Mk 10,27
Byla doba, kdy se někteří jedinci domnívali, že si podmaní svět. Nepovedlo se jim to. Poté nastalo období, kdy se dokonce zpívalo „poručíme větru, dešti“. Čas ukázal, že to nebyla pravda. Před volbami politici slibují nemožné a hlavně to, co se lidem líbí. A nakonec buď přiznají, nebo také nepřiznají, že to, co slibovali, není možné splnit. Snad v každé době se mladí domnívají, že to budou dělat jinak a lépe než jejich předchůdci. A tak bychom mohli pokračovat. Lidé mají velké plány a také velká očekávání. Naplní je? Jak rádi bychom dokázali to, co mnohdy nedokážeme. Ale Bůh má mnoho cest i tam, kde my už žádnou cestu nevidíme. Protože u něho je všechno možné, i to nemožné.
Tato věta ale navazuje na otázku učedníků, kteří se zhrozili a ptali se: Kdo tedy může být spasen? A na to Ježíš odpovídá, že i když u lidí je to nemožné, u Boha je to jistě možné. Ukazuje se tady propast mezi možnostmi člověka a možnostmi Boha. My jsme před Bohem ztraceni, spasení je zcela mimo hranice lidských možností, ale jeho milost přemůže i naši nemožnost. Tak jako je nemožné, aby velbloud prošel uchem jehly, tak je nemožné, aby člověk o své vůli vešel do království nebeského. Ale co je nemožné u lidí, je možné u Boha. Díky, Pane, za to, že i když jsme my lidé v úzkých, Ty máš stále řešení. Ale ještě více děkujeme za to, že Tvoje milost překoná naši nemožnost a dovede nás do Tvého království.