Co si myslíte, když říkáte o izraelské zemi toto přísloví: „Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby“?
Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat.
Ez 18,2.3
Vícekrát jsem ve své praxi slyšel povzdechnutí: „to je prokletí naší rodiny“. A to ve smyslu, že se již kolikáté generaci nevyhýbají negativní věci. Stejně tak můžeme slyšet slova: „Z něho nic nebude, vždyť se podívejte na jeho prarodiče, rodiče…“ Anebo: „Co z toho dítěte vyroste, když se podíváš, v čem žije?“ Je fakt, že prostředí rodiny silně ovlivňuje budoucí život člověka, ale v žádném případě zde nefunguje automatičnost, samozřejmost, že tomu tak být musí. Není to prokletí, které někdo musí nést, jak to vyjadřuje přísloví, které používali Izraelci a které jim Bůh zapověděl. Bůh to totiž vidí jinak.
„Syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi“ (v. 20). A to je první pozitivní zpráva. Žádné prokletí se automaticky nepřenáší na nikoho, kdo nepokračuje v životě odporujícím Božím radám.
Tím druhým pozitivním zjištěním je ubezpečení Božího slova, že potomci nejsou předurčeni k tomu, aby pokračovali v hříších předků, a že „nahromaděný“ hřích v životě jednotlivce může být překonán (viz ČSP). „Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře“ (v. 21).
Náš nebeský Otec si nelibuje ve smrti svévolníka, naopak chce, „aby se odvrátil od svých cest a byl živ“ (v. 23). Pane, děkujeme za Tvoji touhu zachránit každého, ať už jeho vrozená nebo získaná náchylnost je jakákoli.