Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš.
Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry… Spravedlivého obkličuje svévolník… Ab 1,2–4
Dítě v určitém věku rádo klade otázky. Někdy je jich tolik, že ztrácíme trpělivost. My dospělí jsme na tom stejně, ale s tím rozdílem, že se mnohdy otázky ostýcháme položit. V Bibli jsou otázky, které klade Bůh člověku. Ale v knize Abakuk pokládá prorok otázky Bohu. Jako by volal Boha k odpovědnosti. A Bůh na ně odpovídá. Není z toho nervózní, unavený, nerezignuje, nediví se…, odpovídá. I když by možná mohl říct: „co je ti po tom“.
I nás napadají zcela legitimní otázky jako reakce na to, co prožíváme. Můžeme je v sobě skrývat, ale můžeme je také pokládat Bohu. A pokud se k tomu rozhodneme, uděláme dobře. Bůh se nikdy nad žádnou vážně kladenou otázkou nepohoršil. Chce nám odpovědět, protože mu na nás záleží. Protože ví, s čím právě bojujeme.
A přichází Boží odpověď: „Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá“ (Ab 2,2.3). Jinými slovy: Ty máš mnoho otázek. Opravdu se jeví, že zlo vítězí, že trápení přerůstá přes hlavu, ale buď trpělivý. Vím, že tvoje trpělivost se dostává na hranu možností, že strach se zvětšuje, ale buď trpělivý. Já mám věci pod kontrolou.
Prorok na to reaguje vyznáním: „Budu klidně očekávat… I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina… Panovník Hospodin je moje síla“ (Ab 3,16b–19a). Nepodléhejme vlivu okolního dění, ale žijme vírou. Bůh má všechno ve svých rukou.