Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.
L 19,4
Muž jménem Zacheus. Celník a veliký boháč. Na rozdíl od slepého žebráka měl všechno. Peníze, společenské postavení, výnosné zaměstnání, prostě všechno, co si člověk tehdejší doby mohl přát. A přesto člověk tak vážený vylezl kvůli své malé postavě na strom, a to jen proto, aby viděl Ježíše. Musel to dělat? Nemusel. Nehledě na to, že jeho ekonomické a společenské postavení mu nedovolovalo, aby lezl na strom před davem stejně zvědavých lidí. Ten důvod musel být nutně závažnější. On se potřeboval vidět, setkat s Ježíšem. Vedle toho všeho, co měl, ještě něco postrádal. Postrádal vnitřní pokoj, možná odpuštění, očištění od svého nesprávného počínání. A Ježíš to věděl. A tak ho žádá, aby rychle sestoupil ze stromu, protože se s ním chce setkat. A jaký byl výsledek onoho setkání s Ježíšem? „Pane, polovinu svého jmění dám chudým, a pokud jsem někoho okradl, čtyřnásobně mu to vrátím.“
Můžeme mít všechno, a přece to není všechno. Je to přesně obrácená situace, než jaká byla u slepého žebráka, kterého jsme vzpomínali včera. Jestliže nic nemít ještě neznamená nic nemít, pokud máme víru, potom mít všechno ještě neznamená mít všechno, pokud nemáme odpuštění, pokoj a naději, jež dává jedině Bůh. A On to ví. Proto zval Zachea k sobě, proto zve k sobě i každého z nás. On, Ježíš, nám chce dát k tomu všemu, co máme, ještě něco mnohem cennějšího. Děkujeme, Pane, že Ty nám rozumíš a víš, že náš život nebude plný, když nebudeme mít to, co Ty nabízíš. Děkujeme za to, co nám chceš dát.