Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.“
Jan 9‚1–3
V příběhu vystupuje slepec, kterému Ježíš navrací zrak. Na konci příběhu se však překvapivě dovídáme, že to není on, kdo byl slepý. Když se totiž Ježíše zeptá, kdo je Syn člověka, aby v něho uvěřil, Ježíš mu odpovídá: „Už jsi ho viděl.“ Je pravda, že se již setkali, ale tehdy ještě tento muž neviděl. Ne očima. Ale viděl srdcem a poznal, že Ježíš je Mesiáš.
Oproti tomu zde máme farizee, kteří nejenže nejsou fyzicky slepí, ale i v duchovní oblasti bychom od nich očekávali, že budou vidět nejlépe – vždyť byli nejvyššími duchovními autoritami. A možná právě to byl jejich problém. Měli svůj morální kredit, na který byli patřičně hrdí. Měli svůj pečlivě vybudovaný myšlenkový systém, kterého se nedokázali vzdát. Ten, kdo nevidí nic, je připraven nechat si Ježíšem vrátit zrak a podívat se na věci tak, jak je vidí on. Ale ten, kdo hodně věcí vidí, nebo si namlouvá, že vidí a věcem rozumí, ten, kdo má svůj ustálený „světonázor“, ten, kdo ví, „jak to chodí“ nebo „jak to ten druhý myslel“, ten si tak snadno nedá říct ani od Pána Boha. Takový člověk upřednostní vlastní představu před světlem pravdy, které přináší Kristus. A nakonec si svou představu tak zamiluje, že ji už nedokáže odlišit od reality. A tehdy je už opravdu slepý. Nemysli si, že jen tvůj pohled na svět a okolí je ten nejsprávnější.
Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“
Jan 9‚39–41
