„Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete.“
Lukáš 11,46
V každé společnosti se setkáváme s lidmi, kteří mají na druhé mnohem přísnější nároky než sami na sebe. V Ježíšově době to byli farizeové a zákoníci. Zákony, které dal Hospodin Izraeli prostřednictvím Mojžíše, se jim nezdály být dostatečně přísné, a tak rádi vymýšleli normy, které sami nebyli schopni dodržet, ale přesto to vyžadovali po druhých.
Dnes se s něčím podobným nejčastěji setkávají děti. Kdo z nás se někdy nepokusil oprášit své nesplněné sny a nepokusil se je naplnit prostřednictvím dětí?
Vzpomínám na otce, který byl ve fotbale stejné nemehlo jako já, ale ze syna chtěl mít nového Pelého. Kluk neměl talent, ale jeho táta věřil, že stačí tvrdý dril, dřina a pot. No a tam, kde nestačí, pomohou peníze. Než pochopil, že ze syna Pelého mít nebude, stačil svému klukovi udělat ze života peklo.
Jedna dívka zase doplatila na to, že z ní její rozvedená matka chtěla mít modelku. Sama to kdysi zkoušela, jenže její postava neměla správné parametry. Ani tato matka neuspěla. Dcera skončila v nemocnici, a když ji lékaři a psychiatři zachránili život, k matce se už vrátit nechtěla.
Určitě bych dokázal vyprávět další příběhy o lidech, kteří se chovají podobně jako znalci Zákona. To ale není to, k čemu mne chce Ježíš svými slovy přivést. Přeje si, abych se raději ptal sám sebe: „Jak jsem na tom já? Co by vyprávěli mí synové? Nepožaduji po druhých něco, co sám nedělám?“
