Jozue učinil, jak mu Mojžíš rozkázal, a dal se s Amálekem do boje. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol pahorku. Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek.
Ex 17,10.11
Izraeli teď hrozilo nové nebezpečí. Protože reptali proti Hospodinu, dovolil, aby na ně zaútočili jejich nepřátelé. Vytáhli proti nim Amálekovci a zaútočili na zemdlené a unavené, kteří zůstali pozadu. Mojžíš nařídil Jozuovi, aby vybral z každého kmene skupinu bojovníků a vedl je proti nepříteli, zatímco on sám bude stát s Boží holí v ruce na blízkém pahorku. Příštího dne Jozue se svým vojskem zaútočil na protivníka, zatímco Mojžíš, Áron a Chúr stáli na kopci, odkud mohli přehlédnout bitevní pole. S rukama vztaženýma k nebi a s Boží holí v pravé ruce se Mojžíš modlil za úspěch izraelského vojska. Všimli si, že pokud má ruce nahoře, Izrael vyhrává. Jakmile je však spustí, vítězí nepřítel. Když Mojžíš začal umdlévat, Áron a Chúr mu podpírali ruce až do západu slunce, kdy byl nepřítel zahnán na útěk.
Tím, že Áron a Chúr podpírali Mojžíšovy paže, naznačovali lidu jeho povinnost podporovat ve svízelném poslání toho, kdo jim předává Boží slovo. Mojžíšův čin byl symbolický. Ukazoval, že Bůh drží úděl Izraele ve svých rukou. Budou-li mu důvěřovat, bude bojovat za ně a pokoří jejich nepřátele. Jestliže se však od něj odvrátí a budou důvěřovat ve svou vlastní sílu, budou slabí a jejich nepřátelé je porazí. (NUD 139.140; PP 215; PP 298–300)
Vládce Izraele, nechceme spoléhat na vlastní sílu a rozum. Chceme Ti ve všem důvěřovat.
